LIVE: Hurts Prahu tentokrát překvapili jenom svaly

Vydáno 26.02.2016 | autor: Daniel Košťál

Britští Hurts nejsou pro české publikum nic nového, počet jejich vystoupení v Praze už se dá sotva spočítat na jedné ruce. Zájem o ně ale neklesá, a tak se po téměř dvou letech vrátili a v Malé sportovní hale představili třetí studiovku Surrender. A nic moc jiného.

LIVE: Hurts Prahu tentokrát překvapili jenom svaly Hurts Prahu tentokrát překvapili jenom svaly

HURTS, THE FELLAS
MALÁ SPORTOVNÍ HALA, PRAHA
24. 2. 2016

Na zahřátí poslali Hurts české The Fellas. Asi si dokážete představit, že průměrného posluchače synthpopu do varu pop akustický nepřivede, obzvláště v době, kdy se ještě nestihl alespoň lehce opít. Nic to nemění na tom, že hráli kluci dobře, snad i pár rukou se občas objevilo ve vzduchu, ale největší odezvu a potlesk si přes veškerou snahu nakonec vysloužilo "Těšíte se na Hurts?". The Fellas se zkrátka stali další z řady obětí "nevděčných" fanoušků zahraničních hvězd a filozofie "co je doma, to se nepočítá".

The Fellas: Všechny názory zvenčí jsme vyf*ckovali. To, co teď vydáme, jsme ze sta procent my

Zmíněné hvězdy se na pódiu objevily těsně po deváté a hala v tu chvíli úplně změnila atmosféru. Fanynky, které se na koncert Thea a jeho němého kamaráda přišly už tradičně podívat v doprovodu svého přítele či manžela (jen aby si nad ním mohly povzdechnout, že není jako oni), byly od začátku v transu a během kratičkých pauz mezi písněmi nedokázaly přestat o zpěvákovi mluvit. Možná je ani nezarazilo, když se po intru Surrender objevil jindy uhlazený Adam v úboru na tělocvik. No jó, svaly se musí ukázat!

Hurts si ochočili pražskou Malou sportovní halu

Nějaký důvod ale ten obrovský zájem o vystoupení Hurts mít musí. Že by to byla hudba? Tu totiž dělají skvělou a umí ji naživo prodat. A nemají to zrovna těžké. Jak se totiž opakovaně na jejich koncertech ukazuje, publikum zná úplně každou píseň jejich repertoáru nazpaměť. Ne každá fanouškovská základna je tak oddaná, což přináší výbornou atmosféru.

Na pódiu se toho vlastně kromě zpěvu a oslepující světelné show moc nedělo. Adam střídal nástroje jako o život, zatímco Theo poskakoval ze strany na stranu jako rozdováděné dítě, s publikem komunikoval více gesty než slovy a občas vyhodil do vzduchu pár bílých růží. Ta nejšťastnější fanynka si pak domů odnesla růži, kterou předtím Hutchcraft držel v zubech. Nejspíš teď nikdy nezvadne. A co na tom, že Hurts nepřivezli bombastickou show, důležité je, že přivezli právě zmíněnou hudbu. Ta k oslnění úplně stačila.

text: Daniel Košťál, foto: Jaroslav Kutheil

3,50

čtenáři

hlasuj
zavřít