Vydáno 19.10.2017 | autor: David Stoklas
Některé koncerty jsou dokonalé už jen svým načasováním. Skladby britského kytaristy a skladatele Finka jsou mnohdy zhmotněním zádumčivosti a melancholie. A do Prahy přijel zrovna na konci babího léta, při jednom z prvních mlhavých podzimních dnů.
LIVE: Finkovy skladby zní jako padající kapky deště
Někdo by mohl očekávat, že například po vzoru jeho švédského kolegy Josého Gonzálese nastoupí Fink před natěšený klub pouze sám se svojí kytarou. Nicméně na tento druh minimalismu si Fink nepotrpí a po turné s sebou vozí různorodý ansámbl doprovodných hudebníků. Skladbám se tak nejen díky tomu exponuje atmosféra, jež je už tak hutná a neprostupná jako čerstvě našlehaná kávová pěna. Zvláště třeba song Pilgrim, kterým uzavřel oficiální část jeho vystoupení, by byl bez doprovodu suchý. Takhle zněl skoro až hypnoticky, když za dusotu bicích Fink naléhavě pronášel mantru: "From small beginnings, come big endings."
FOTOREPORT: Fink v Brně představil novou desku Resurgam, nyní míří do Prahy
Kdekdo by čekal, že tenhle člověk bude ztělesněním deprese. Jeho tvorba se tomu tak trochu nabízí. Nicméně do pražského klubu dorazil příjemný chlapík, co měl na hlavě naraženou černou kšiltovku, u pasu připnutý řetěz a nešetřil vřelými úsměvy. A bylo to tak dobře. Finkovy písně mají lehce existencionální nádech, a tak se trochu nabízelo, že bude muset po klubu chodit záchranný tým, jenž rozdává antidepresiva, horké deky a kelímky s horkou čokoládou. Mohlo se stát, že se někdo do jeho tónů ponořil natolik intenzivně a kontemploval nad svým bytím tak, že blažený výraz na tváří vystřídala ustaraná grimasa.
Finkovy skladby znějí jako padající kapky deště, co smáčí ulice plné čerstvě napadaného listí. Možná, až se někdo rozhodne zfilmovat povídky z Bradburyho sbírky Říjnová země, použije právě něco z portfolia britského písničkáře. Možná si i kdekdo z publika představoval, jak hraje v hudebním klipu, když otáčel hlavu se zamyšleným výrazem směrem k výrazným světlům na pódiu.
Bylo příjemné vidět, že si Fink pražský koncert užívá. Ten večer to byl muž dvou tváří - při skladbách se ponořil do melancholických vod tónů své kytary a v přestávkách mezi nimi mu cukaly koutky a objevoval se lehce rozpačitý, ale velice upřímný úsměv. To, že jsou vaše písně lehce smutné, neznamená, že se musíte celý večer šklebit. Díky tomu tak byla cítit zvláštní sounáležitost mezi publikem a Britem v černé kšiltovce.
Fink je umělec, který se narodil pro prostředí klubu. Právě mezi čtyřmi stěnami nejvíce rezonují poselství a myšlenky, které vnesl do svých skladeb, a někde pod širým nebem na festivalu by se pravděpodobně ztratily ve větru.
Text: David Stoklas, foto: Martin Bašár (fotografie jsou z koncertu v Brně o den dříve)
Témata: Fink, Resurgam, Roxy, indie, folk
4,50
čtenáři
hlasuj
