Vydáno před 13 hodinami | autor: Pavla Dolanská
Pozdě, ale přece. Trvalo to víc jak sedm měsíců od původního plánu, ale dočkali jsme se a Call Me Karizma si přijel pro vyprodané Futurum. Na pomoc si vzal americké JADY a italské Stain The Canvas. Tak se pojďme podívat, jestli tahle show zarezonovala podobně jako na loňském Rock for People.
LIVE: Call Me Karizma konečně v Praze a hned ve vyprodaném Futuru
Tenhle večer přesně vystihoval ducha festivalu Rock for People. Tři kapely, tři naprosto rozdílné žánry a opravdu široká paleta v řad fans. Rokáč prostě propojuje světy.
Upřímně, ani pro nás by tenhle koncert nebyl první volba, kdybychom se loni na Rock for People náhodou nešli mrknout na show Call Me Karizma, který je mimo „náš žánr“. Na Rock for People nás ale vcucnul a na konci nás vyplivnul plné nadšení a spokojenosti z ultimátně feel good setu. Nemohli jsme proto chybět ani ve Futuru.
Mod Sun, Ashnikko, ale také The Silver Spoons. Takový byl druhý den Rock for People
Večer otvírala mladá partička z Columbusu, JADY. Žánrově se je dá jen těžko zasadit. Asi alt pop? Nevím. Nádech indíčka střídaly tvrdší riffy a korunu všemu nasazovaly taneční funky rytmy. Zábavné! JADY potvrzují, že žánrové škatulky jsou mrtvé a prostě dělají, co je baví.
Trio, která ze začátku působilo až trošku teatrálně, se nakonec ukázalo jako milé překvapení. Frontman Jarrett měl energie na rozdávaní. Celá show v jeho podání působila spíš jako divadelní hra, kde nechyběly rekvizity a stranou nezůstali ani diváci v jevišti. Komunikace kapela-publikum jela nonstop a fungovalo to super. V globálu? Přes prvotní rozpaky byla tahle show milé překvapení.
Následovali italští Stain The Canvas. Ti na stage dorazili se zpožděním o akademickou čtvrthodinku a asi na počest probíhající spooky season za doprovodu intra ze Saw. Milánští Ghøstkid show odstartovali brutálním diktátem, který se ale brzo přehoupl v monotónnost. Něco tomu chybělo. Fanoušci byli ale víc než spoko a i když to vypadalo na no moshi moshi, v poslední třetině setu jsme se po pobídnutí frontmanem dočkali i menšího baby moshíku.
Pak už byl čas na finále večera – Call Me Karizma. Ten bohužel asi nechal náboj, který jsme zažili na Rock for People, doma v Minnesotě. Ne vážně, start show byl opravdu vlahý, a to i přesto, že padly songy jako Animals nebo Serotonin. Morganovi rozehřátí opravdu trvalo. Uplynula poctivá půlka setu, než začal víc komunikovat s publikem a pustil do vystoupení trochu života. To se nakonec propsalo i do fans pod pódiem. Konečně došlo na trochu pohybu, teens si mohli vyřvat hlasivky a nechyběla ani snaha o chorály u srdíčkových songů jako 999 To The Devil a mini moshe přímo s Morganem v publiku.
Jak to shrnout? Možná za to může syndrom fesťáku, kde nás často chytnou věci o dost víc než v klubu, nebo jen neměl Call Me Karizma svůj den, každopádně peakem večera pro nás byl první z předskokanů, a to se děje opravdu zřídka. Tak třeba příště a možná radši zase na festivalu.
Text: Pavla Dolanská, foto: Denča Grujičová / Rock for People
Témata: Call Me Karizma, JADY, Stain The Canvas, Futurum Music Bar, hip hop, punk
0,00
čtenáři
hlasuj
