Vydáno 15.08.2016 | autor: redakce
Jedenadvacáté pokračování kultovního svátku extrémní hudby jménem Brutal Assault potvrdilo, že festival stále roste a zřejmě bude růst i nadále. Josefovská pevnost letos čelila zatím největší invazi armády metalistů poskládané na pěti kontinentech. Padl divácký rekord, během čtyřdenního maratónu se na čtyřech pódiích vystřídal rekordní počet kapel představující reprezentativní průřez současnými (nejen) metalovými subžánry.
Brutal Assault přilákal fanoušky z mnoha zemí. Foto: Radim Hromádko
Brutal Assault provází v posledních letech pověst velmi kvalitní organizátorské práce. Pořadatelé nicméně letos nachystali několik novinek v čele s čipovým systémem, který bude zajisté v nadcházejících dnech předmětem diskuzí.
Platby pomocí elektronických náramků probíhaly v zásadě bez problémů. O něco horší to již bylo s nutností "odpípnout" se při vstupu a následně i opuštění areálu. Nedá se sice hovořit o neúnosných frontách, oproti předchozím ročníkům čekání přesto přibylo. Organizátoři by měli zvážit, zda takto důkladný posun k elektronizaci festivalu zachovají i v budoucnu.
FOTOREPORT: V Josefově běsní metalisté. Brutal Assault začal v blátě a zimě
Jestliže během samotného festivalu nebyly fronty přehnané, návštěvníci si čekání v dlouhém štrůdlu černě oděných lidí vrchovatě užili první den. Nechat lidi postávat i několik hodin ve frontě na odbavení, když na pódiu řádí takové veličiny jako Neurosis, Dying Fetus či Mastodon, je jednoduše neomluvitelné. První večer se tak pevností nenesly jen libé tóny extrémní hudby, ale také o nic méně extrémní nadávky na adresu organizátorů. A oprávněně. Pamětníci si nepochybně vzpomenou na roky 2005 a 2011, kdy podobné fronty mnohé od další návštěvy festivalu odradily. Je nanejvýš pravděpodobné, že letošní situace bude mít na některé jedince stejný dopad.
Pomineme-li toto extempore, je třeba konstatovat, že festival šlapal jako švýcarské hodinky. Kapely začínaly na čas, prostoje se vyskytly minimální, což platí i o změnách v programu. Na druhou stranu kupříkladu výjimečnými okolnostmi vynucené přesunutí švédských smrtonošů Grave z hlavní stage na třetí pódium hodně lidí zamrzelo, jelikož tamní stan - navzdory úctyhodným svým rozměrům - kapacitou stačit prostě nemohl. To ostatně platilo o vystoupení mnoha dalších formací. V tomto ohledu bude do budoucna potřeba sjednat nápravu, jelikož třetí stage již dávno neplní roli odkladiště těch nejextrémnějších či nejbizarnějších projektů.
FOTOREPORT: Hvězdou druhého dne Brutal Assault byli Ministry, buráceli i H2O nebo Exodus
Stejně tak tamní zvuková kulisa rozhodně nepředstavovala ozdobu letošního ročníku. Své o tom mohou vyprávět kupříkladu Mithras nebo Angelcorpse. I z těchto důvodů nejeden vyznavač deathmetalu odcházel z uvedených vystoupení přinejmenším rozladěn.
Zvuk je alfa omega každé metalové akce. Letošní josefovské klání si v tomto ohledu oproti posledním dvěma ročníkům mírně pohoršilo. Část kapel se sice mohla opřít o fenomenální zvukový kabát, což platilo především o velkých jménech jako Ministry, Arch Enemy či Satyricon. Jindy však zvuk poněkud haproval a často trvalo dvě tři skladby, než se dostal do snesitelných intencí. Mnohdy se projevil rozdíl v kvalitě zvukařů, které si s sebou jednotliví interpreti vozí, jindy však řádily sotva odpustitelné technické chyby. Jak se kupříkladu může stát, že kapele postavené na ničivé bicí kanonádě, jakou jsou Dark Funeral, zvukař značnou část setu nechá zapnutý pouze jeden kopák?
Brutal Assault je formálně festivalem bez headlinerů, přesto některé kapely hrály prim. Na prvním místě je třeba zmínit vynikající výkon otců elektrometalu Ministry. Americká parta Ala Jourgensena si značně napravila reputaci po pochybném vystoupení před čtyřmi lety.
Formace se představila ve značně pozměněné sestavě, ale kvalitě provedení starších válů to tentokrát spíše prospělo. Metalová diskotéka podpořená parádní videoprojekcí rozeskákala i ty ortodoxněji orientované posluchače. Ve velkém stylu se předvedli i francouzští modernisté Gojira. Byť jejich nová deska Magma je úkrokem do neznámých a pro mnohé nikoliv dvakrát příjemných vod, závěr setu patřící prověřeným peckám z From Mars To Sirius a The Way of All Flesh ukázal, proč renomé kapely dokázalo překročit těsné hranice extrémní scény.
Norští Satyricon slíbili oslavit dvacetileté výročí kultovní desky Nemesis Divina a tento blackmetalový skvost odehráli v plné délce. Jednalo se o jedinečný zážitek, jelikož kapela dnes sází na zcela odlišnou notu a podle toho také vypadají její standardní setlisty. Frostova bicí souprava tentokrát zavelela do útoku a dvě třetiny vystoupení Norských rarachů nikterak nebrzdily ani dlouhodobé zdravotní problémy frontmana Satyra. Závěr koncertu v podobě radostného přijetí halekaček K.I.N.G., The Pentagram Burns a Fuel For Hatred ale ukázal, že fans dnes od Satyricon ve skutečnosti neočekávají blackmetalové bzučení, ale právě "hitovější" skočnou produkci.
Již po několikáté se na josefovském nádvoří představili švédští Arch Enemy. Tentokrát ale poprvé přijeli v pozici pompézní kapely, jejíž cíle leží hodně vysoko a hudební produkce se této skutečnosti poslední roky již jasně přizpůsobuje. Alissa White-Glus sice vokálně opravdu umí a kytarový tandem Michael Amott/Jeff Loomis předvádí bezchybnou ekvilibristiku, ale sebevětší preciznost nedokázala zakrýt sterilnost a jistou stádovistost nového materiálu. Po technické stránce se jednalo o doslova učebnicové vystoupení, které odhalilo, jaký potenciál se v současné sestavě skrývá. Doufejme, že nezůstane nevyužit na následující nahrávce.
O podobně pompézní, byť stále mnohem extrémnější projev se snaží polští neznabozi Behemoth. Ti rovněž vsadili na kompletní přehrání celé desky, veleúspěšného opusu The Satanist. Těm, kdo mají toto epické dílo v oblibě, muselo vystoupení Nergalovy přinést skutečnou extázi. Jeho živé provedení plné ohňů a obskurních pódiových rekvizit bylo vpravdě impozantní. Pohříchu však nedosahovalo takového tlaku, jakého jsme u Behemoth zvyklí z minulosti a nezachránila to ani Infernova masivní bicí artilerie či skvělá vokální forma všech tří vládců strunných nástrojů.
Brutal Assault 2016 se navzdory středečním organizačním problémům vydařil. Zůstává otázkou, jak se situace vyvine příští rok. Josefovská pevnost, která festivalu dodává jedinečnou tvář, začíná být stále vyšším návštěvám značně těsná. Odolá příští rok dalšímu nájezdu metalových davů, na které je políčena návnada v podobě velmi zřídka vystupující legendy Emperor?
text: Matěj Bílý, foto: Radim Hromádko, video: Vítek Hromádko
Témata: Brutal Assault, Josefov, extrémní metal, Mastodon, Ministry, Arch Enemy, Satyricon
4,00
čtenáři
hlasuj
