Vydáno 29.03.2025 | autor: iREPORT
Americká zpěvačka Anastacia publiku v pražském O2 universu s lehce rockovou elegancí předvedla, že je dámou nejen s velkým hlasem, ale i velkým srdcem. Koncertní oslava 25. výročí vydání jejího debutového a zároveň nejúspěšnějšího alba Not That Kind byla hlavně o zpěvu a velkých hitech, plná skvělých rytmů, silných melodií, úsměvů, tance, objevily se i projevy rebelství a jisté osobní odhalení.
LIVE: Anastacia v Praze slavila čtvrt století. Její velký hlas a charisma zvedaly ze židlí
Na úvod večera vystoupila Casey McQuillan, někdejší účastnice soutěže American Idol a pořadatelka řady školních koncertů proti šikaně. Bylo to velmi komorní a milé vystoupení. Jen dva ženské hlasy, dva strunné nástroje a příjemné písničky.
V devět hodin večer se hlavní hvězdě postarala o ántré notoricky známá melodie ze Simpsonových. Anastacia otevřela koncertní program skladbou One Day in Your Life ze druhé desky Freak of Nature a navázala Now or Never z nejnovější Our Songs. Program tedy nebyl postavený na písních z albového debutu. Šlo o příjemně poskládaný průřez její sólovou kariérou.
LIVE: Anastacia by se svým hlasem utrhla i skálu
Přitom stačilo málo a žádná, natož tak úspěšná, se nekonala. Úspěch totiž přišel v době, kdy už to Anastacia chtěla vzdát. Řadu let se snažila prorazit, ale setkávala se s odmítnutími, protože její hlas byl … jiný. Živila se jako tanečnice, doprovodná vokalistka, pracovala v beauty salonech. Krátce před třicítkou se rozhodla, že končí a bude dětskou psycholožkou. Jistě by byla skvělá, jenže to „naštěstí“ nevyšlo. Její pozdější manažerka Anastaciu Lyn Newkirk přemluvila, aby se přihlásila do talentové soutěže The Cut na MTV. Anastacia sice nevyhrála, ale významně na sebe upozornila. Všiml si jí třeba i Elton John, s nímž ji dodnes pojí hluboké přátelství, nebo Michael Jackson, ale hlavně přišla nabídka od nahrávací společnosti. Album Not That Kind vyšlo 13. června 2020.
Dáma připomínající bond girl. V červeném, blond hříva, sluneční brýle s oranžovými a modrými skly. Klip k písni I'm Outta Love dokola točily všechny hudební televize. Anastacia měla obrovský hit a psalo se o ní jako o bělošce s černošským hlasem. Silným, sametovým, někdy rockově drsným, jindy emotivně něžným, který je stále unikátní a zní jako by neuplynul ani rok, natož pětadvacet.
Když jsem zjistila, že na koncert nejsou vstupenky na stání, neuměla jsem si to představit. Jak budeme tančit? Koncert sice byl výhradně na sezení, ale hlavně na ploše se toho moc nenasedělo. Ostatně i sama Anastacia, jako správná rebelka, vyzývala fanoušky k tanci. Hned v úvodu koncertu bylo patrné, že se na ni tuzemské publikum těšilo. A ona na něj snad ještě víc. Pozdravila a několikrát v průběhu večera použila: „Ahoj.“ Že Prahu miluje, říká kdejaká umělkyně. Anastacia k ní ovšem má speciální vztah. Prozradila totiž, že její vcelku nový člen rodiny, dvou a půl letý pes Broady, je z Prahy.
Po tomto odhalení zazněla píseň Staring at the Sun. Následovala až rockově energická Paid My Dues. S Nobody Loves Me Better a bez pauzy navazující Don'tcha Wanna se Anastacia držela později vydaných skladeb, což platí i o následující Sick and Tired. Tu publikum poznalo snad po prvním zahraném tónu a po ní zpěvačce uštědřilo důkladný aplaus.
Anastacia konečně dorazila do Prahy, rozezpívala plné O2 universum
Před Overdue Goodbye Anastacia vyzvala, ať se přihlásí, kdo ji vidí naživo poprvé. K jejímu, i mému, překvapení, těch rukou bylo poměrně hodně. S lehkostí zavtipkovala o panenství. Po Made for Lovin' You a I Can Feel You zazněla kratší medley v podání kapely a vokalistů obsahující úryvek z Vogue od Madonny nebo Everybody od Backstreet Boys
Následovala klidnější část koncertu s písněmi jako Heavy on My Heart, na niž navázaly balady v akustickém pojetí. Anastacia a vokalisté usedli na barové židle, muzikanti vyměnili nástroje. Při předělávce Best Days od německých Die Toten Hosen i její vlastní Secrets, vůbec první písni, kterou Anastacia napsala, naskakovala husí kůže. Opět se potvrdilo, jak moc může být pomalá a křehká píseň mocná.
Po baladách přišel na řadu čistě rockový blok. Bez zpěvačky si kapela a vokalisté se solidním přispěním publika dali All Right Now od Free. Pak se k nim vrátila rocková královna Anastacia, aby parádně vystřihla Sweet Child o' Mine od Guns’N’Roses. Přidala vlastní písně Boxer, Stupid Little Things a Left Outside Alone s malými úryvky Kashmir od Led Zeppelin. Při té opět všichni stáli, tentokrát i na tribunách.
O albu, jehož výročí jsme přišli oslavit, byl vlastně až přídavek, kde zazněly titulní píseň z desky Not That Kind a megahit I'm Outta Love. Po děkovačce si ještě Anastacia s námi kousek z něj zazpívala jen tak a capella.
Téměř hodina a tři čtvrtě utekly jako pět minut. Koncert byl celkově šlapavě rytmický, pulzující rytmy a beaty se prolínaly s pohlcujícími melodiemi. Anastacia a její kapela ve složení vokalistka, vokalista/kytarista, kytarista, baskytarista, klávesista, perkusistka, bubeník, si vystačili s jednoduchým pojetím pódia. Uprostřed dveře, kolem několik svítících rámů oken a uprostřed svítící hashtag s písmeny NTK odkazujícími na oslavované album. Atmosféru přirozeně dokreslovala i příhodná hra světel. Všeho bylo tak akorát, s důrazem na to, o čem mají koncerty být. Zpěv, hudbu a k tomu lidskost a propojení vystupujících s publikem.
Text: Liv Boková, foto: Alessandro Santoru/Live Nation (ilustrační)
Témata: Anastacia, Not That Kind, Casey McQuillan, O2 universum, pop
4,50
