RECENZE: František Segrado vypráví své životní příběhy s noblesou

FRANTIŠEK SEGRADO
SEGRADO
Kudykam
10 trax / 36:02

Tracklist: S pomocí boží, Praha, Matka měst, Se štěstím mohly by být (Pianista), Možná to všechno byl sen, Dál, Když tudy vezli Gagarina, Výtah, Český fousek, Něco hezkého, Cupitají

Texty Michala Horáčka jsou pro album zásadní a vhodně doplňují celkové vyznění prvotiny čerstvého šedesátníka Segrada. Zpěvák shrnuje životní zkušenosti a pohled na svět. I díky tomu člověk lehce odpustí určitou míru vulgárnosti textů ("nečum a dopij ten gin", "a to se ví, že na to sere pes") - spíše než o prvoplánovou sprostotu jde o nadhled chlápka, který si už nemusí brát servítky a nějaké to jadrnější slovo je výrazem sympatické přímosti než vulgarity. Podobně funguje Segradův projev i v  momentech, kdy Horáčkovy texty zavánějí přílišnou stylizací, patosem nebo laciností (laciností ("Ta hodnotná díla! / A Lucie Bílá" nebo "Hnedka dám něco v moll /  to se dojme i troll").

Segrado je více vypravěčem než zpěvákem. Síla jeho projevu netkví v ohromujícím rejstříku barev nebo rozsahu jeho hlasu, ale v magickém spojení chraplavého, místy až "dědečkovského" hlasu, moravské bodrosti a upřímnosti a také pocitu, že si stojí za každým slovem, které zazpívá. Ať už jde o pocity mladého horníka, co odjíždí do Prahy za snad lepší budoucností (Praha), barového pianisty zpovídajícího mladého kravaťáka (Se štěstím mohly by být), nebo psa vyhlížejícího jaro (Český fousek), Segrado působí vždycky přirozeně: za každým slovem je cítit prožitý příběh.

• Michal Horáček interview: Projevy stařeckosti mě zatím nepotkávají

Bylo by ale chybou si myslet, že hudba je jen kulisou pro Horáčkovy texty, právě naopak: skladby, stejně jako jejich aranže jsou pro desku zásadní. Album tvoří přibližně z jedné poloviny předělávky skladeb zahraničních interpretů, které Horáček přetextoval, z druhé poloviny pak jeho texty zhudebněné českými a slovenskými autory (za zmínku stojí třeba Lenka Nová nebo Andrej Šeban). Původní interpreti coverů tvoří pestrou společnost: je zde americký poprockový zpěvák Billy Joel, persona alternativní hudby Tom Waits, stejně jako legendární italský chansonier Paolo Conte nebo jeho krajan Peppe Voltarelli. Již z tohoto výčtu je zřejmé, že album není vyhrazeno jednomu stylu: najde se zde jazzový kousek (dixie s ospalou poláčkovskou atmosférou Možná to byl všechno jen sen), skladby inspirované moravskou melodikou otevřeně (Něco hezkého) i méně zřejmě (Český fousek).

Segradovi se podařil husarský kousek: hned jeho první album je skvělé. Jestli šlo o ojedinělý výkon, ve kterém je koncentrovaná hudební i životní zkušenost šedesátiletého zpěváka, nebo bude pokračovat i dalšími alby, prozradí až budoucí roky. Už od konce dubna pak můžete zpěváka potkat na některém z koncertů chystaného turné. Startuje se 29. 4. v Poděbradech, na programu je celkem patnáct vystoupení. {vypnoutlink:Lucie}

BEST TRAX: Praha, Dál, Český fousek
ZKUS TAKY: Jaromír Nohavica - Divné století, Michal Horáček - Kudykam, Madeleine Peyroux - Standing on the Rooftop

Jiří Kalous
6/7