Vydáno 19.11.2014 | autor: redakce
Na rap metalový nášup maskovaných Hollywood Undead se čekala fronta před Velkou Lucernou už hodinu a půl před otevřením sálu. Vyplatilo se dát najevo takovou oddanost? Jak zarytí fanoušci, tak zvědavci odpověď znají. A vcelku se liší.
HOLLYWOOD UNDEAD
Lucerna, Praha
18. 11. 2014
Hype kolem šestice, která je charakteristická podobností s ranými Linkin Park každopádně zafungoval. O volný prostor k pohybu sice nouze nebylo, totéž se ale nedá říct o přísunu kyslíku. Se startem Icon for Hire jako by se vehnala pára do turbín obřího výhřevného tělesa symbolizující energické a spolupracující publikum. To si s potěšením bralo za své jak chválu ze strany zpěvačky s pseudonymem Ariel, tak jakoukoliv její větu, která by třeba jen náhodou měla obsahovat slova "Hollywood" nebo "undead", na kontext nehledě. Čistě a profesionálně zvládnutá role předskokana.
Dokud samotní Hollywood Undead neshodili masky, dalo by se nejen o profesionalitě (ale hlavně o působivém dojmu, jaký umí vyvolat anonymita) mluvit jednoznačně. Krok ze strany těch, kdo do velké míry udávali nejen hudební režii večera, ale částečně i dress code, každopádně nebyl úplně šťastný. Hollywood Undead jím totiž vyzmizíkovali hranice nepřístupnosti, ba dokonce nedotknutelnosti, která z interpretů podobného formátu dělá to, čím jsou.
Akt odmaskování každopádně měl svá pozitivní "ale." Minimálně zapůsobil jako reflektor, ozařující lidskost Hollywood Undead a zdůraznil skutečnost, že nepatří k vyšší kastě, ale mezi obyčejné lidi. Řadě fanoušků tak musela náhlá dosažitelnost stimulovat euforii o několik úrovní výš. Proti tomu se zas pro změnu stavěly naživo osekané aranže (chyběly zejména dokreslující elektronické samply), které by třeba písničce Dead Bite dokázaly na síle mnohonásobně přidat.
Nemít u nás Hollywood Undead oddanou a jednotnou základnu fanoušků, měl by jejich úterní koncert ve Velké Lucerně více kazů než mají boty z vietnamské tržnice. Původní umístění show do prostor Roxy se ale pro velký zájem jednoduše uskutečnit nemohlo. Proto klasické argumenty, odkazující na těžko dýchatelný vzduch a špatnou akustiku jsou jen výkřiky do tmy, které se dají polknout. Narušený umělecký dojem změnou vizáže a okleštěnými písničkami se ale přechází podstatně hůř.
text: Adam Vrána, foto: Petr Brodík
0,00
čtenáři
hlasuj