RECENZE: Goldfrapp vypráví příběhy o svých začátcích

GOLDFRAPP
TALES OF US
EMI
10 trax / 44:29

Tracklist: Jo, Annabel, Drew, Ulla, Alvar, Thea, Simone, Stranger, Laurel, Clay

I když byly desky typu Supernature zábavné a sexy, Goldfrapp vždycky o něco víc slušel smutek a melancholie. Stejně jako na prvotině Felt Mountain, i na Tales of Us se operuje se zvukovými detaily, kouzlem vokálů a měkkých melodií a hloubkami prožitků. Celkově zdánlivě jednoduchá stylizace, ke které se hodí scenerie neposkvrněné přírody, která tehdejší období doprovázela, se objevuje znovu. Nejde ale o vykrádání sama sebe, deska na debut logicky navazuje a obsahuje v sobě i známky cesty, kterou kapela za dlouho dobu urazila. Některé prvky z elektroničtějších a tanečnějších desek se totiž povedlo propašovat i sem - viz skladba Thea. Jsou ale spíš okrajovým jevem a na desce převažuje poklidné tempo. Dalo by se ale říci, že spíše než o návrat ke kořenům jde o variaci.

To, kde se s Felt Mountain novinka rozchází zásadněji je menší míra experimentování, bizarnosti a jistého metafyzična, které jsou tak klíčové pro klasické písně jako Lovely Head nebo Deer Stop. Touto nadčasovou neuchopitelností Tales of Us neoplývají. To, čím ale kompenzují tento nedostatek hudební a umělecké monumentálnosti a velikosti, je pak upřímnost a autentičnost. Z Goldfrapp už sice necítíme tu odvážnou invenci debutu, která překvapuje dodnes. Ta tam je ale i jistá bezradnost alba Seventh Tree, na kterém se Goldfrapp pokoušeli hledat cestu zpátky od taneční hudby k trip hopu a folku už dříve. Tales of Us jsou uvěřitelnou a nekřečovitou, skoro by se chtělo říci civilní nahrávkou.

Strhující je hlavně zpěv Alison Goldfrapp, který tu hraje hlavní roli, vstupuje záměrně do popředí zájmu a získává tak snad největší prostor v celé diskografii skupiny. Znatelný je taky důraz na písňové texty, které mají logicky odlišnou povahu a obsah třeba od těch na electroclashových albech. Tales of Us by možná bylo dokonalé, kdyby nečelilo srovnání s tak monstrózním soupeřem, jako je Felt Mountain.

Deska každopádně nezafunguje za každých okolností a potřebuje (ostatně jako každá trochu kvalitnější alternativní nahrávka) čas, než se k ní někdo proposlouchá. Architektura písní jako je Drew se začne ve svých detailech rýsovat po částech a velmi pozvolna. To, co se může zdát jako řada utahaných písní, pak vykrystalizuje do jednotlivých, přesně promyšlených a nezanedbaných úseků. Jisté navíc je, že i když v kvalitě tvorby Goldfrapp za dobu existence vznikly značné výkyvy a nebyla to tvorba vůbec stylově jednotná, jejich práce dává pořád smysl jako celek. Nejde prostě o kapelu s příběhem, ale s příběhy, kterými plní pořád jednu a tu samou knihu.

BEST TRAX: Annabel, Drew, Stranger
ZKUS TAKY: Susanne Sundfør - The Silicone Veil, Portishead - Third, Bat For Lashes - The Haunted Man

Lucie Malá {vypnoutlink:Lucie}
6/7