LIVE: Divokej Bill pokřtil v Brně patnáctku deštěm i bublinkami

DIVOKEJ BILL, LIWID
Riviéra, Brno
1. 6. 2013

Za předskokany zvolili Billové karlovarskou pop-rockovou sestavu Liwid, která se dříve objevila na společném turné i s kapelou UDG. Během hodinky hraní představili skladby, které se co nevidět objeví na chystaném debutu Amélie.

Po půlhodině zvučení a předtočené zdravici z cesty do Brna už na scénu vstoupil Divokej Bill osobně a všichni, co se doteď schovávali před deštěm ve stanech, se začali s deštníky a v pláštěnkách srocovat pod pódiem. Kapela s hity z nové desky nejprve otálela - před tím, než nasadili novinku Vstávej, zahráli čtyři starší skladby, přičemž poctivě střídali songy pomalé a rychlé. Novou desku přehráli postupně celou, jejím vrcholem byla píseň Půjdem dál, která zazněla už ve filmu Lidice. Autorem a zpěvákem je kytarista Roman Procházka, pro něhož jsou charakteristické "kodymovské" hloubky, jeho písnička má hlavu a patu, silný text a vedle monotónního zpěvu hlavního zpěváka Vaška Bláhy a typických billovských unisono pasáží působí v nabitém setlistu osvěžujícím dojmem.

Zhruba v polovině koncertu došlo i na samotný křest desky, ke kterému si pozvali na pódium producenta desky Pavla Karlíka. Křtilo se tradičně - bublinkami, cédéčko pak mířilo do davu pod pódiem.

Kromě nové desky vytáhl Divokej Bill z repertoáru své největší hity, jako např. Malování a Síť, které doprovodily příslušné videoklipy promítané na plátno v zadní části pódia, jež vystřídaly záběry jednotlivých muzikantů z různých úhlů rozmístěných kamer. Z nejznámějších skladeb samozřejmě nechyběly kousky jako Znamení, Pocit, Batalion... Regulérní vystoupení pak zakončili prastarou hymnou Plakala. Přídavkem bylo dlouhé působivé sólo bubeníka a v samém závěru koncertu zazněla Rozárka.

• FOTOREPORT: Divokej Bill dovezl "patnáctku" i na brněnskou Riviéru

Chuligáni z Úval to navzdory počasí dokázali v Brně pěkně rozjet, druhý zpěvák Štěpán Karbulka z pódia diktoval taneční kreace, posílal vtipná přání, sem tam přihodil nějakou historku a fanoušci mu zobali z ruky a skákali, jak on pískal. V průběhu se sice nevyhnuli jak vlastním chybám (nástupy ve zpěvech), tak nedokonalostem techniky či techniků (zejména nepříjemně oslňující světla), na spokojenost brněnských fanoušků to však žádný vliv nemělo.

text: Nikola Illeová, foto: Romana Šlapáková