RECENZE: Crystal Castles - do třetice všeho krystalicky dobrého i zlého

CRYSTAL CASTLES
(III)
Universal
12 trax / 39:33

Prvotina Crystal Castles z roku 2008 působila částečně jako přiměřená reakce na dobové poměry na scéně elektronické a, chcete-li, nu raveové/witch housové hudby a částečně jako zjevení. Kromě toho jejich celkový umělecký projev zaplácl díru na trhu indie scény a padl do noty alternativním intelektuálům. Kapela se tak náhle stala doslova záležitostí životního stylu (kdo tehdy nechtěl alespoň na jednom večírku vypadat jako Alice Glass a Ethan Kath na coveru?). Jenže to, co tehdy znělo čerstvě a originálně, nebylo ve finále dostatečně nadčasové (asi jako celý nu rave). Když pak za dva roky Crystal Castles zrecyklovali sami sebe a svůj pověstný 8-bit na druhém albu a přidali k němu několik zajímavých momentů jako zmixování Sigur Rós nebo featuring s Robertem Smithem, dokázali ještě stále obhájit svou pověst něčeho novátorského nebo minimálně zajímavého. K tomu trochu potemněli a zradikálněli (a nezapomeňme na ten pražský koncert).

Proč to vše zmiňujeme? to proto, že třetí deska Crystal Castles nepřináší už nic nového, ba dokonce proti předchozím dvěma trochu pokulhává. Posouvá se maximálně nálada tvorby a to stejným, už nastaveným směrem - je temnější, beznadějnější a plná deprese. První videoklip k singlu Plague byl natočen, resp. sestříhán z kultovního hororu Posedlost z 80. let, a jeho ústředním motivem není nic jiného než záchvat šílenství, hysterie a zachvácení nemocí - to vše s jednoduchým, ale sugestivním refrénem. Singl to byl vybraný šikovně, ano, emocionálně se stávají Crystal Castles postupem času pesimističtější. Jestli jim někdo na debutu vyčítal přílišnou návaznost na kapely typu Kraftwerk, tady by asi nepochodil.

Jenže to by to s těmi novinkami bylo. Dokonce se nabízí, zdali na třetím albu není styl Crystal Castles tak, jak je nastavený z minulosti, už trochu únavný. Ne, že by písně byly monotónní - Alice Glass má při zpěvu poměrně širokou škálu výrazů a zvukově zde najdeme zase jak punkovější kousky (nekompromisní Insulin), tak vyloženě party věci (bipolární disco Wrath od God) i třeba melancholii (zasněná Affection). Problém je v tom, že i tohle tu už bylo a tenkrát to mělo prostě větší koule. Mít svůj zajetý styl je samozřejmě v pořádku, ale záleží na tom, jak je kapela schopna kreativně situaci zvládnout, aby nenudila. To Crystal Castles na své trojce neukočírovali.

Ale! I přes výše zmíněné zůstává jejich produkce bezpochyby kvalitní, vždyť současné elektronické hudbě nastavili laťku před pár lety opravdu vysoko. Třetí deska je ale spíše nostalgickou vzpomínkou a pro Crystal Castles tahle vyšlapaná cestička bude riskem, že nejenže si dnes nenajdou nové publikum, ale že nové album bude vedle dvou předchozích počinů až na třetím místě. Kromě Crystal Castles se vyčerpala totiž také celá ta VICE-hipsterská vlna, na níž se minimálně u nás vezli.

BEST TRAX: Plague, Sad Eyes, Violent Youth
ZKUS TAKY: Crystal Castles – (II), Grimes – Visions, Kap Bambino – Blacklist

Lucie Malá {vypnoutlink:Alice,Lucie}
4/7