LIVE: Swans roztáhli nad Prahou svá černá křídla

SWANS
Lucerna Music Bar
27. 11. 2012

"Špunty do uší zde" hlásala cedule u prodeje merchandisingu. Možná jsem měl být o něco obezřetnější a lehkovážně ji nepřecházet. Co se totiž odehrálo během následujících dvou a půl hodin, rozdýchávají ušní bubínky ještě druhý den.

Sál Lucerna Music Baru byl solidně zaplněný. Nedlouho obnovení Swans nalákali svou narozeninovou šňůrou oslavující třicet let nejen své vrstevníky, ale i spoustu mladších posluchačů, kolikrát mladších než je sama kapela. Ale protože hudebníci nezabředávají v minulosti, představují tvorbu aktuální, ať tu z letošního dvojalba The Seer, nebo nevydané kousky.

Koncert Swans začal zcela netečně, za zvuků latinskoamerické hudby puštěné zvukařem nastoupili na pódium všichni členové, včetně ústřední postavy Michaela Giry. Místo stopnutí ale rytmy stále pokračovaly a nechaly pány v poklidu se dohodnout a zkoncentrovat, aby plynule bez jakékoli odmlky navázali. Všichni pevně na svých pozicích kontrolováni ze středu principálem Michaelem. Dirigent, hybatel, pro někoho i samotný Bůh. Celou dobu sledoval své spoluhráče a určoval co a jak zahrát. Zejména s bubeníkem Philem Puleem udržoval pravidelný kontakt a rozhodoval o následujících pohybech paliček. Žádný z hudebníků s tím ale neměl problém a všichni jeho požadavky respektovali. Stejně reagovali i fanoušci, kteří oddaně vzhlíželi na pódium a hltali každý pohyb, každé slovo, zvuk, pomalu ohlušující jejich smysly. A když začal Gira nad sebe plivat, jeho sliny dopadající všude po scéně nikomu nevadily, naopak je všichni toužili mít na sobě.

Udržet pozornost během celé doby trvání nebylo jednoduché. Přestože hlukové pasáže střídaly ty klidnější, jejich délka byla někdy až neúměrná a zabředávala v monotónnosti. Ostatně, píseň roztažená do 15 - 30 minut udělá své. Setlist je pro probíhající turné pevně daný, pro dobře připravené fanoušky tedy zahrané skladby nebyly žádným překvapením. První skladby To Be Kind nebo Avatar režíroval svou baskytarou Chris Pravdica, v druhé půlce se dostal do popředí zase druhý bubeník a perkusionista Thor Harris, jenž tak vynahradil svou absenci při nedávném koncertě Shearwater. V pozadí ale nezůstali ani zbylí dva kytaristé Norman Westberg a Christoph Hahn, který se svou steel kytarou dokázal vymanit melodii ze spárů jednozvučné mašiny.















Sériový gentleman Michael Gira opět roztáhl křídla a odhalil zvráceně vznešenou krásu oproštěnou od jakýchkoliv přetvářek, ponechávajíc si svou syrovou přirozenost a úctu k fanouškovi. Takže proč si jednou za čas nepoškodit sluch - vždyť v té vší špinavosti a zlobě se skrývá i potěšení. Stejně jako děkoval během koncertu zpěvák aplausujícímu davu nebo na konci všichni společným úklonem, já děkuji za tuto (ne)příjemnost. Možná to nebylo dokonalé, ale jedinečnost a kvalita se přiřknout večeru dá.

Setlist: To Be Kind, She Loves Us, Avatar, Coward, The Seer, Nathalie, The Apostate



text: Ondřej Bambas, foto: flickr.com