LIVE: Ohnivá show v podání Nightwish otřásala Prahou

NIGHTWISH
Tipsport Arena, Praha
30. 4. 2012

Nightwish v poslední době svými koncerty šetřili. Vlastně od září 2009 do ledna 2012 nezahráli jediný. V té době odpočívali a hlavně chystali materiál na novou desku. Ta vyšla v listopadu pod názvem Imaginaerum. Stejně tak Nightwish nazvali i dlouhé turné (68 koncertů), jehož šestadvacátou zastávkou byla také pražská Tipsport Aréna. Od poslední show v naší metropoli uplynulo už více než čtyři a půl roku a tak je jasné, že fanoušci byli řádně natěšeni. Skladby nové desky byly psané na tělo (nebo spíš na hlasivky) Anette Olzon, která se pro hodně fandů stále ještě nevymanila ze stínu Tarji Turunen. Ve studiu jí však nové nahrávky výtečně sedly a o to víc se všichni těšili na živé představení.

Dlouho před sedmou hodinou, kdy se otvíraly brány zimního stadiónu, se před halou tísnili tisíce lidí. Překvapivě už v půl osmé se v hale zhaslo a vystoupila první předkapela Eklipse. Německý klasický smyčcový kvartet tvořený čtyřmi děvčaty hrajícími na violoncello, violu a dvoje housle. Zahrály asi pět skladeb, převážně cover verze různých metalových písní. Publikum je přijalo vlídně, děvčata hrála skvěle, občas se ale ozývaly výkřiky, že by to chtělo nějakou tu kytaru a bicí. Po malé pauze začala hrát druhá předkapela, tentokrát finští Battle Beast, kteří se prezentovali klasickým heavy metalem. Tady už si nikdo na absenci kytary či bicích stěžovat nemohl. Svižná hudba společně s mocným hlasem zpěvačky kapely dostal publikum do správné nálady. Plně zaplněná hala byla připravena na hlavní hvězdy večera. V půl deváté se Battle Beast odporoučeli, pódium zakryly jakési potrhané kusy látky a všichni natěšeně čekali.

Ve čtvrt na deset se setmělo a ozval se zvuk natahovaného budíku ohlašující první, finsky zpívanou skladbu desky Imaginaerum. Po oné pseudo oponě se míhala světla a zněl nádherný vokál Marco Hietaly doprovázený klávesami. Když skladba dozněla, bez pauzy začala další píseň Storytime. Tady se poprvé ozval hlas Anette Olzon. Pořád však nebylo nic a nikdo vidět. Nebylo moc jasné, zda to bylo záměrem nebo něčí chybou. Při prvním refrénu ale opona přece jen spadla, za pódiem se rozzářila obrovská velkoplošná obrazovka se stylově vyvedeným nápisem Imaginearum a vybuchly první ohně. (Asi to přece jen byl záměr :) Hala se otřásala, hudba duněla, Nightwish hráli jak o život. Jako třetí v pořadí přišla Wish I Had an Angel z desky Once (2004). Tady to poprvé zaskřípalo. Tak, jak skvěle to Anette hlasově sluší v novinkových skladbách, tak písně psané pro legendární Tarju jsou přece jen mimo její hlasový fond. Vše ale zachraňoval charizmatický Marco Hietala. Následovala Amaranth z Dark Passion Play (2007), strašidelná Scaretale, jazzová Slow, Love, Slow a svižná I Want My Tears Back z Imaginaerum, ve kterých to kapele skvěle šlapalo. Hudebníci mezi jednotlivými čísly s publikem moc nekomunikovali, což však vůbec nevadilo.

Pak došlo i na starší Come Cover Me z Wishmaster (2000), nejnovější The Crow, the Owl and the Dove a opět návrat do historie se skladbami The Islander (Dark Passion Play), Nemo (Once), kterou zahráli ve své akustické verzi, Last of the Wilds (Dark Passion Play) a Planet Hell (Once). Na to, že turné je pořádáno k propagaci posledního alba, hráli Nightwish dost věcí ze staršího repertoáru.

Prohlédněte si fotoreport z koncertu.

Ohně se opět objevily při Ghost River (Imaginaerum), poprvé zahráli z Century Child (2002) – Dead to the World a přiblížil se závěr. Marco Hietala oznámil, že si pražské publikum zařadil mezi své nejoblíbenější (že by fráze?) a zahráli poslední skladbu před přídavkem. Tou bylo Over the Hills and Far Away ze stejnojmenné EP z roku 2001. Jako přídavek zařadili Song of Myself a Last Ride of the Day z poslední desky.

Koncert byl povedený, velice pozitivně působila na pódiu přítomnost hosta kapely, který hrál na jakýsi dechový nástroj podobný fujaře a který zvlášť v pomalých písních umocňoval atmosféru. Nightwish rozhodně nezklamali, jen si prostě nemůžu odpustit, že ve starších skladbách by Tarja působila přece jen jistěji.



text: Petr Zikeš, foto: Petr Tibi