Příběh českého hitu: Stromboli - Veliké lalulá

Kraklakvakve? Koranere!
Ksonsirýři - guelira:
Brifsi, brafsi; gutužere:
Gasti, dasti kra...
Lalu lá lalu lalu la!
Lalu lá lalu lalu la!

„Polovina osmdesátých let, to pro mě bylo zcela zásadní období. Pracoval jsem na deskách pro Pražský výběr, Stromboli, Zuzanu Michnovou, skládal jsem tehdy docela atypické písničky a bylo to období takového hledačství. Mám z této doby tady v jedné bedně snad padesát magnetofonových kazet plných svých vlastních nahrávek. Písničky pro Výběr byly rockovější, pro Stromboli však šlo často o více bizarní skladby. Jednou z nich byla i píseň Veliké lalulá,“ přiblížil pozadí hitu ve svém studiu Na kloboučku Michal Pavlíček.

Příběh českého hitu: Stromboli - Ó hory, Ó hory

Jak se tento geniální kytarista a skladatel dostal k básním Christiana Morgensterna? „Bylo to hodně turbulentní období. Zemřela mi máma, ve stejné době jako máma od Zuzany Michnové. Pro obě jsme pak v tom zármutku napsali společně se Zuzanou jakési requiem Kvílení, které je také na dvojalbu Stromboli. Navíc tehdy odešel, respektive emigroval můj nejlepší kamarád Jirka Hrubeš, se kterým jsme patnáct let žili a byli jako bráchové, jako Čuk a Gek, do Anglie za Janou Kratochvílovou. To všechno mě hodně zasáhlo. Já jsem v té době mimo jiné pracoval poprvé v životě na hudbě k divadelnímu představení, šlo o hru Poslední smrt Jonathana Swifta, kterou režíroval slavný režisér Luboš Pistorius, mj. chartista. Tuto práci mi dohodil Michael Kocáb, který s ním spolupracoval a jenž měl v té době všelijakého natáčení až moc, nestíhal, a režisérovi Pistoriusovi mě doporučil."

"Já pak s režisérem Pistoriusem pracoval i na dalším divadelním představení od Pedra Caldérona de la Barca Život je sen. A právě s ním jsem probíral texty a říkal jsem mu tehdy, že nechci kličkovat. Že nechci, aby mě ti komunističtí sráči z těch textových komisí donutili zpívat nějaké kraviny, povrchní texty nebo banality. A že se nechci takto ponižovat. A povídal jsem mu o tom, že skládám takovou zvláštní hudbu, já v té době měl hodně rád minimalismus, Philipa Glasse, líbili se mi i King Crimson a podobně. A že k tomu hledám nějaké inspirativní texty. A režisér Pistorius mi doporučil básně od Morgensterna v úžasném překladu od Jiřího Hiršala,“ doplnil obšírně Michal Pavlíček, který pak ze sbírky Šibeniční písně vybral pro dvojalbum Stromboli čtyři básně, kromě Veliké lalulá to byly ještě Košilela, Houpací židle na opuštěné terase a Bezejmenná.

Chandraradar sísajádra
Tesku tes py pi?
Vahapádra, pryvešádra
Klukpukpici li?
Lalu lá lalu lalu la!
Lalu lá lalu lalu la!

Text básně Veliké lalulá v překladu Jiřího Hiršala je zcela netradiční, přesto si na něj rockoví fanoušci zvykli a nejen to, brzy jej mnoho fanoušků znalo zpaměti slovo od slova (včetně autora tohoto článku) a dodnes si jej zpívají společně s kapelou Stromboli na jejich koncertech. Jaký ale je vůbec obsah či smysl tohoto textu, který je přebásněný z němčiny? „Pokud vím, v němčině mělo jít o záznam nějaké šachové partie, kdy každé písmenko znamenalo nějaký tah na šachovnici, zaznamenaný podle písmen a čísel. Takový zvláštní dadaismus. A překladatel Jiří Hiršal to překládal ve smyslu zvukomalebnosti češtiny. Režisér Pistorius mi v tomhle hodně pomohl, já byl občas až překvapen, jak některé ty básně seděly do té mojí hudby, a občas jsem upravoval melodie podle těch básní,“ zavzpomínal Michal Pavlíček.

Sochoškrt sic kalcisumpa
Senmemysagart (;)!
Biboň sod: Quocitem Vumpa
Kleso Klaso Klart (!)
Lalu lá!

Jak se podařilo, aby takto složitá a netradiční kompozice s abstraktním textem doslova zlidověla? Bylo to dílem originální hudby, zvláštních zvukomalebných textů, famózního pěveckého výkonu Báry Basikové, nebo kombinací všech těchto aspektů?

„Já v prvé řadě musím znovu poděkovat režisérovi Pistoriusovi, že mě k těmto básním přivedl. Byl to velice šťastné rozhodnutí a velmi mě ty texty inspirovaly. A jako další takový skoro zázrak považuji to, že takto v podání Stromboli tyto písně zlidověly. Já vymýšlel i pěvecké party, které jsem si sám pro sebe nazpíval, aby je pak famózně přezpívala Bára Basiková. Bára nikdy do mých autorských věcí nezasahovala, ale její obrovský vklad pro Stromboli je v tom, že je nositelkou neuvěřitelných odstínů a výrazů. V životě jsem u žádného jiného zpěváka neviděl a neslyšel něco jako u ní, jak byla schopna do těch skladeb dávat odlišné interpretace, divoženku, dračici, tohle je její silná až téměř geniální stránka,“ pochválil svou pěveckou kolegyni Michal Pavlíček.

Příběh českého hitu: BSP - Země vzdálená

Doplnil i další zajímavý detail. „U Veliké lalulá jsem myslím poprvé použil také veliký vynález té doby, čtyřstopý magnetofon. V úvodu je tam taková minimalistická kytarová pasáž, a já pomocí toho čtyřstopého magnetofonu mohl vrstvit jednotlivé pasáže přes sebe. A dokonce si myslím, že na samotné desce jsou použity ty původní kytary, jak jsem si je doma nahrál, že jsem je ve studiu nepřetáčel.“

O tom, jaký tato skladba měla dopad nejenom na samotné hudební posluchače, svědčí i to, že v průběhu let ji zajímavě přezpíval například Kamil Střihavka a vyšla na jeho albu Kamil Střihavka & Leaders 365, vydaném v roce 2008, a dokonce v punkovém podání kapely Visací zámek, která tuto písničku nahrála na album Start v roce 1991.

Text: Aleš Materna, foto: archiv iREPORT a Rock Report
Témata: Stromboli, Michal Pavlíček, Bára Basiková, Veliké lalulá, Příběh hitu