OHLASY NA ŽEBŘÍK 2002

ŽEBŘÍK 2002
Udílení výročních cen časopisu Report
14. 3.2003, hala Lokomotivy, Plzeň

OBCHODNÍCI S BIORYTMY ANEB JAK KRYŠTOF A TATABOJS KE ŠTĚSTÍ PŘIŠLI

Už jedenáctý ročník Žebříku, tedy udílení hudebních ocenění na základě hlasování čtenářů časopisu Report, se již tradičně odehrál v Plzni, tentokrát však v hale Lokomotivy, mnohem rozsáhlejším prostoru oproti dřívějším rokům (plzeňský Kulturní dům přece jen tak významné akci zcela nevyhovoval, navíc jeho soc.-realistické útroby plnící funkci hnízda české hudební špičky působily až lehce bizarně). Jediný, komu to vadilo, byl, zdá se, Milan Cais z Tatabojs, který si posteskl, že Kulturák byl tak nějak komornější. Inu, vkus se různí.

Naopak vkus čtenářů Reportu byl (nejen) pro mě tím nejpříjemnějším překvapením, jakého jsem se mohla dočkat. Alespoň po hudební stránce. Jejich volba se ve většině kategorií dala označit za jedinou správnou a spravedlivou. I moderátor celého večera, jak jinak než Zdeněk Suchý, jak jinak než s nepostradatelnou žvýkací gumou v ústech, během večera několikrát zdůraznil, že na tom naše Republika snad ještě není tak špatně, když čtenáři umí oddělit hudební zrno od plev. Hned na začátku si také neodpustil podotknout, že Žebřík je pro něho jedinou rozumnou akcí tohoto druhu, která nepostrádá logiku a je normální. Co tím vlastně myslel si doplňte sami… Jediné, co vím po udílení cen stoprocentně je, že měl kožené sako. Zda ho v jeho vyzdvihování vedl šestý smysl nebo nepřátelství k ochráncům zvířat se už ale nedozvíme… Ponechme ale Zdendu Zdendou, vždyť Jarda Hudec, šéfredaktor Reportu, má něco veledůležitého na srdci!

To něco bylo oficiální slavnostní zahájení a přivítání Jiřího Štětiny a Davida Kollera, coby patrony nad dalším ročníkem nekončící vyhledávací soutěže Jim Beam Music 2003. Více info na www.jimbeammusic.cz

Byl vyhlášen již šestý ročník tohoto klání, do jehož loňské části se přihlásilo skoro 300 kapel, a tak měli porotci Radim Hladík, Petr Korál a Jan P. Muchow určitě napilno. V minulém roce zvítězila pražská Khoiba, které byla předána částka 100 000 Kč a šance natočit regulérní desku a uzavřít regulérní smlouvu s hudebním vydavatelstvím. Proto, všichni začínající umělci, pošlete svou nahrávku (nejméně 2 původní písně) do 15. května 2003 na adresu:
JBM, P.O.Box 65, 150 00, Praha 5,
ať mají pánové co poslouchat.

Získáte také možnost, pokud postoupíte do výběru 8 kapel, hrát na festivalu Rock For People nebo na Benátské noci a pokud budete vybráni mezi dvěma nejlepšími kapelami, odjedete turné se známou českou kapelou, jejíž jméno se organizátorům zatím daří úspěšně tajit. Ale fakt, že Khoiba spolu s druhou finálovou kapelou Onset jela šňůru s Koller Bandem, by Vás mohl ve Vaší tvůrčí činnosti popostrčit kupředu.

David Koller procítěně připomenul, že zahrát si na kvalitní profesionální aparaturu před početným diváctvem je neocenitelná zkušenost a že kapely, které se v předchozích ročnících umístili na prvních místech jsou dnes všeobecně uznávané a žádané, jako např. Divokej Bill nebo November 2nd. To bylo ale zjevně jedno pištějícím slečnám v prvních řadách, které evidentně soutěž pro nové talenty nezajímala tolik, jako samotný David Koller. Uvidíme, třeba se dočkáme ryze dívčí skupiny jen díky účasti a podpoře tohoto muzikanta…
Dodávám, že žánr není nikým a ničím limitován, proto má šanci kdokoliv.
V neposlední řadě je třeba zmínit záslužné partnerství a podporu značky Jim Beam této soutěži. Nejenže firma podporuje mladou hudební scénu, ale také přichází na trh s novou řadou revolučních výrobků, Jimem Beamem v prášku, Jimem Beamem pro děti, Jimem Beamem na masáž celého těla… Zkrátka jejich pole působnosti není jen to zavrženíhodné alkoholové, přátelé. Otázkou jen stále zůstává, nakolik si tuto informaci Zdeněk Suchý vymyslel, třeba právě v opojení toho Real Bourbonu…

Ale k samotnému vyhlašování. Střídaly se vždy 3 až 4 kategorie a živý koncert. Pro rozproudění krve a rozhýbání těl přítomných byla vybrána formace –123 minut a svojí úlohu splnila vrchovatě. Pod pódiem se vytvořil slušný kotel a Zdeněk Bína a spol svou energií, charismatem a chytlavými melodiemi přilákal z ochozů většinu návštěvníků. Jeho starší písničky i ty z relativně nového alba Home? vytvořili tu pravou atmosféru, která by na akci takového formátu měla být.

Sadu prvních tří kategorií uvozoval sporný Průser roku. Já osobně bych záporné kategorie vynechala úplně, ale na druhou stranu uznávám, že vítěz (dá se tak vůbec nazývat?) byl jediný možný, a to povodně 2002.
Překvapením roku se stala televizní hudební Stanice O, jejíž úloha na českém trhu jako jediné klipové televize, zaplnila obrovskou díru, která už dlouho čekala na své vyplnění. Na druhém a třetím místě se umístlili November 2nd a hiphopové trio Indy a Wich. Dodávám jen, že vítěz byl oceněn tradičním tančícím R a druhé a třetí místo již méně tradiční dlažební kostkou.
V kategorii DJ roku klasicky získal největší počet hlasů DJ Tráva, následoval Wich a ženskou menšinu zastupovala Ladida.

Následoval koncert Lenky Dusilové a její doprovodné skupiny Secretion, se kterou představila i některé skladby z nového, již natočeného alba Spatřit světlo světa. Ladně přecházela z ostrých riffů do jemných kytarovek, z drsné polohy hlasu do té křehké dívčí a její nasazení se odrazilo na výsledném výkonu. Síla, která byla z její hudby cítit, dostala jak naslouchající pány tak i přítomné dívky. Zvuk byl v hale nadmíru dobrý, akustika standardní a Lenka si svůj koncert vychutnávala. Vyrovnanost, která z ní byla patrná mně osobně vyhovuje mnohem víc než drsná rozháranost z dřívějších období.
A to ještě netušila, že zanedlouho bude oceněná ve své kategorii.

Filmem roku byl vyhlášen po hudební i herecké stránce vynikající Rok ďábla, následovaly ho Výlet a Perníková věž.
V kategorii Klip roku, kde byla mimořádná konkurence zvítězil roztancovaný Attention aux hommes! od Tatabojs, kteří tímto začali svou žebříkovskou žeň. Předvedli tanec, v němž v klipu soutěží a jehož jméno si nepamatuji a Milan Cais projevil přání, abychom se ho všichni pokusili praktikovat…
Na druhém místě se umístil Obchodník s deštěm od Kryštofa, kteří v tento moment netušili, kolikrát si ještě na pódium půjdou pro cenu. Zpěvák Richard Krajčo nejenže poděkoval a vyjádřil potěšení nad tím, že čtenáři zvolili podle jiných kontroverzní a podivný klip, ale bez zbytečných řečí se také vyslovil k jednomu nejmenovanému konfliktu. Na tričku se mu totiž skvěl nápis NO WAR. Kdo s ním souhlasil se už nedozvíme, ale kolik holčiček v první řadě tušilo, k čemu se to ten Richard vlastně vyjadřuje? Nehodnotím ale diváky, nýbrž interprety a jejich hudbu, proto frčím dál.
Bronz si odnesli Chinaski za svůj animovaný a nadmíru vtipný ironický klip Můj svět. Potěšeně ještě dodávám, že všichni ocenění pozvali na pódium režiséry klipů, kterým vlastně patří největší podíl a poděkovali jim. Sice je to maličkost, ale mě víc než potěšila.

Očekávaná kategorie Album roku byla obsazena na prvním místě titulem V siločarách, opět od Kryštofa, na druhém místě Biorytmy opět od Tatabojs a na třetím místě trůnila Dobrá kočzka, která nemlsá od Lucie. Co dodat? Snad jen, že čtenáři Reportu mají opravdu nadmíru dobrý vkus a Kryštofové, kteří se připravovali na své vystoupení si pořád museli chodit pro nějaké žebříky… Zkrátka otrava :-)

Skladbou roku se stal…hádejte… muž, který chce koupit Tvé ”ještě” a obchodník je to opravdu šikovný. Dívky šílí, a skupina Kryštof si jde pro další ocenění. Ocenění, které si právem zaslouží. Vždyť o jejich schopnostech se přesvědčíme vzápětí při živém vystoupení. Aby si jen monotónně nechodili pro další a další ceny, zpestřili si své výstupy pobíhajícím kameramanem, který natáčel vše podstatné i méně podstatné, protože skupina chystá své DVD, na kterém se objeví i záběry z koncertů a akcí podobných Žebříku. Funkce kameramana měla, řekněme, putovní povahu, a tak jste mohli spatřit tu kroutícího se kytaristu, jak se snaží zachytit každý okamžik předávání, tu zase tančícího Zdeňka Suchého, který ani netušil, jak bude možná tímto výstupem zachyceným na pásku v budoucnu diskreditován…
Na druhém místě si pro cenu za píseň Attention aux hommes! došli znovu Tatabojs, kteří v mírném opojení vyzvali všechny přítomné, aby se po celý večer co nejlépe bavili. Jim Beam je silný pomocník, jen co je pravda... Sympatické bylo, že si pro cenu spolu s Mardošou a Milanem Caisem došel i Maťo Mišík, který sice už se skupinou nehraje, ale na desce se podílel, a proto mu ocenění náleží rovným dílem. Jak je vidět, skupina se umí rozloučit se svým členem i přátelsky a po dohodě, ne jako někteří nejmenovaní…
Pro úplnost jen dodávám, že třetí místo obsadili Support Lesbiens s pilotní skladbou In Da Yard z desky Tune Da Radio. Do spekulací se tentokrát pouštět nehodlám…

Nyní už byli připraveni nastoupit Kryštof a jejich vystoupení se setkalo se zatím největším ohlasem. Hráli ponejvíce skladby z druhého alba V siločarách, ale Magnetické pole nezůstalo pozadu. Krajčovo šoumenství se setkávalo s velkou odezvou, reakce publika byly spontánní a skupina si svou moc nad davem patřičně vychutnávala. Richard neustále střídající kytary přinutil i zavilé nesportovce skákat do rytmu a na řadu přišli i známé výstupy dechové sekce. Zkrátka show must go on!

Ostře sledovaná kategorie Skupiny roku nepřinesla žádné překvapení, první byli Kryštof, druzí Tatabojs a třetí Support Lesbiens.

Podobné výsledky přinesl i Zpěvák roku, kde se na prvním místě usadil alespoň pro mě předem jasný Dan Bárta, jehož poděkování bylo také příjemným zpestřením. Ceně má totiž předcházet dílo, počin, snaha něco vytvořit a zde vyzdvihuji Bártův zpěv linoucí se z Nerváku skupiny J.A.R.
Druhý skončil Kryštof Michal a třetí Richard Krajčo.

V kategorii Zpěvačka roku nebyly výsledky předem tak jasné, a proto oči všech s očekáváním směřovaly na plátno, kde se objevily vítězky. První se umístila Lenka Dusilová, která se podle svých slov “strašně styděla” a “vůbec nevěděla, co říct”. Druhá skončila Kateřina Winterová ze skupiny Ecstasy of St. Theresa a třetí Anna K.

Nad smyslem nejprestižnější kategorie a právem, jakým se v ní umělec může umístit si zafilosofoval druhý oceněný Jan P. Muchow. Koneckonců, povolání “Osobnost” a k tomu ještě Osobnost roku je více než lákavé. Aby výsledky byly úplné, dodávám, že třetí skončil Roman Holý (připravujíc se na koncert své kapely Monkey Business vyslal pro cenu vysoce maskovaného Dana Bártu) a první Richard Krajčo. Ten už pro všechna ocenění nevěděl, komu ještě poděkovat. Rozřešení mu snad přinesla cena této kategorie, 3 litry Jima Beama….

Po všem tom udílení musela zákonitě přijít skupina, která jedním rázem smázne nervozitu a napětí a pro tento účel se jako praví ořechoví ukázali Monkey Business. Show, kterou na pódiu předváděli, roztančila v rytmu funky celou halu a Ruppertova již klasická masturbační performance navíc rozparádila přítomné slečny. Pro opravdové muže tu byla královna Monkey Business, modrovlasá Tonya Graves v sexy šatičkách, jež byly s celou skupinou sladěny do barev národní vlajky. Neutuchající příval groovu přizval na scénu i Dana Bártu, který si zajamoval na několik songů a svým hlasem jak jinak než nadchl.
Po několika přídavcích se MB‘s definitivně odebrali do šatny a začal se promítat dokument o průběhu
Jim Beam Music 2002.

Následně nastoupila pražská mladá formace Skyline a ten, kdo si nepočkal a odešel po Monkey Business, prohloupil. Taneční projekt se skvělým saxofonistou a kytaristou nenechal nikoho na pochybách, že neustále vznikají kvalitní skupiny, jen jde o to dostat je do povědomí širší veřejnosti. A to Report, jak vidno umí a troufá si na to.

Tohle všechno ale byla jen první hlavní scéna. Ta druhá, sice o dost menší, ale stejně tak zajímavá a různorodá se zabývala taneční a world music a hostila Global Connectionparty. Představili se např. Pape & Cheikh (Senegal), Stephunk T., Maradona Jazz, Soul From Africal Soil (J.A.R.) a všichni bez výjimky roztančili svými podmanivými rytmy návštěvníky této scény (na kterou byl mě z neznámého důvodu vstup od 18 let).
Navíc chodba, kterou jste museli projít, abyste se dostali na tuto scénu působila sama o sobě mysticky a její industriální kouzlo násobené barevnými světly lákalo k příjemné procházce, na jejímž konci na Vás čekaly třeba africké dunivé rytmy.

Prostě party jak si jí asi většina z nás představuje, která Vás pohltí a vyplivne totálně utančeného, plného zážitků a třeba nových kontaktů na nové a zajímavé lidi. A když je navíc spojena s udílením hudebních cen časopisu jako je Report a se soutěží pro mladé, nadějné, neznámé a šikovné kapely, tak není co dodat. Snad jen to, že sponzor Jim Beam také nemohl být zvolen vhodněji a nápad pozvat na afterparty všechny přítomné a nejen majitele backstage passů ukazuje a moudrost pořadatelů.

Klára Doležálková