Jerry Cantrell z Alice In Chains: (Ne)zemřeme mladí

Jerry Fulton Cantrell Jr. se narodil 18. března 1966 v městečku Tacoma ležícím několik desítek kilometrů od Seattlu ve státě Washington. Rodiče se rozvedli, když mu bylo sedm. Otec byl válečný veterán z Vietnamu, kterému Cantrell později věnoval píseň Rooster na průlomovém albu Dirt. Matka zemřela nedlouho před vydáním debutu Facelift. Album je jí a také zemřelému zpěvákovi skupiny Mother Love Bone Andrewu Woodovi věnováno, stejně jako Cantrellova píseň Would? z Dirt.

RECENZE: Dinosauři obživli. Díky ďáblu a Alice in Chains

OD COUNTRY KE GRUNGE

Ač stál stejně jako další seattleské kapely Nirvana, Soundgarden či Pearl Jam u zrodu grunge, snoubícího v sobě hardrock, indie rock, punk i metal, v dětství vyrůstal na country. Dodnes jej uznává i kvůli tomu, že prý obsahuje velké emoce – stejně jako později písně Alice in Chains. Pak ovšem uslyšel rokenrol a bylo rozhodnuto.

Na střední škole zpíval ve sboru. Právě učitelé, s nimiž tu přišel do kontaktu, jej prý nasměrovali k hudební kariéře. Jako teenager se naučil na kytaru a stále dokola hrál písně Jimiho Hendrixe, Heart či Black Sabbath.

Alice in Chains vznikla v roce 1987. Kromě Cantrella a Staleyho ji tehdy tvořili bubeník Sean Kinney, který je jejím členem dodnes, a baskytarista Mike Starr. Ten kapelu opustil v roce 1993 a nahradil jej Mark Inez, jenž vydržel rovněž do současnosti.

O DROGÁCH A MARNOST

Cantrell zastával v kapele post sólového kytaristy, byl hlavním autorem hudby, spoluautorem textů a občas zpíval. Druhou tvůrčí osobností byl Staley. Od počátků měla na jejich tvorbu vliv drogová závislost. Díky Cantrellovi získal zvuk kapely heavymetalový břit. Jejich písně byly chmurné, morbidní a depresivní, trhající duši na cáry.

Zatímco Staley promítal do svých písní čím dál více vlastní sebezničující stavy vyvolané drogovými rauši, Cantrell se stejně chmurným pohledem hleděl na svět a mezilidské vztahy. „Nevím přesně, co to je za směs, ale určitě v tom je metal, blues, rokenrol, možná i trocha punku,“ popsal Cantrell v roce 1996 styl „Aličky“.

Hned prvním singlem We Die Young, jehož autorem je opět Cantrell, zaujali v polovině roku 1990 metalová rádia. Píseň se objevila na debutové desce Facelift, která vyšla téhož roku. Album bylo podle tvůrců „přímým důsledkem napjaté atmosféry a pocitů ze Seattlu“. Píseň We Die Young je o čím dál mladších kriminálnících. „Napsal jsem ji poté, co jsem v autobuse viděl, jak desetiletí školáci kšeftují s drogami,“ uvedl Cantrell v jednom z rozhovorů.

SKONČÍME JAKO HROMÁDKA KOSTÍ

Ještě chmurnější bylo druhé, průlomové album Dirt, které vyšlo v září 1992, stalo se čtyřikrát platinovým a zajistilo kapele mezinárodní věhlas. Na jeho úspěch mělo vliv i to, že rok předtím se zrodilo kultovní Nevermind od Nirvany a vlna zájmu o grunge a seattleskou scénu raketově stoupla. Polovina písní z Dirt pojednává o všudypřítomných narkotikách. Píseň Them Bones napsal Cantrell na téma lidské smrtelnosti s tím, že jednoho dne skončíme jako hromádka kostí.

Vrcholná éra Alice in Chains netrvala dlouho. Třetí, stejnojmennou desku vydala v roce 1995, kvůli Staleyho narkomanii přestala koncertovat a jen jednou se ukázala v MTV Unplugged. Ačkoliv se tomu dlouho bránil, nakonec se Cantrell vypravil na sólovou dráhu.

LÁSKA ČÍSLO 1

"Alice in Chains byla moje láska číslo jedna a vždycky bude," prohlašoval. Ostatně debut Boggy Depot z roku 1998 mu pomohli nahrát vyjma Staleyho i další spoluhráči z Alice in Chains Inez a Kinney. „Spousta mé hudby a většina muziky Alice se zabývá temnými emocemi nebo smutnou stránkou života. Hudba je cesta, jak to překonat,“ uvedl kdysi na téma odlišnosti či podobnosti své sólové desky s alby Alice in Chains.

Degradation Trip – za přispění bývalé rytmiky Ozzyho Osbournea, bubeníka Mikea Bordina a baskytaristy Roberta Trujilla – vydal před devíti lety. Věnováno je Staleymu, kterého jen nedlouho předtím našli mrtvého v jeho domě. Předávkoval se kokainem a heroinem. Bylo mu 34.

Alice in Chains se do té doby oficiálně nerozpadli a měli „pouze“ dlouhou pauzu. Další tři roky nebyla existence kapely ani teoretická. Aktuální dění je ovšem již obecně známo. V roce 2006 našli Alice In Chains za mrtvého zpěváka náhradu ve Williamu DuVallovi a letos s ním po neuvěřitelných 14 letech natočili čerstvě vydané řadové album s názvem Black Gives Way To Blue.

Proroctví prvního singlu We Die Young se naštěstí nevyplnilo zcela. Čeští fanoušci se o tom mohli přesvědčit například loni na festivalu Sonisphere, kde Alice in Chains vystoupili.

text: Dušan Kütner foto: archiv 

Témata: Jerry Cantrell, Alice In Chains