Vydáno 18.06.2013 | autor: Ondřej Bambas
V roce 1945 přijela ruská armáda, tentokrát osvobodily Prahu máničky ze západu. A s sebou přivezly i ten nejlepší americký tovar, co může současná scéna nabídnout. Podruhé se u nás ukázal Kurt Vile a za pomoci The Violators zahrál koncert oslavující ten nejvybranější rock - pravou Ameriku.
KURT VILE & THE VIOLATORS
Lucerna Music Bar, Praha
17. 6. 2013
Jelikož předskakující Please The Trees skončili až v době, na kterou byl avizován začátek vystoupení hlavního interpreta, samotný Kurt Vile začal hrát až o půlhodinu později, ve čtvrt na jedenáct. Za zvuků Wrote For Luck od Happy Mondays osvítila světla scénu, na níž nakráčel Kurt a jeho parta - tříčlenní The Violators, aby odpálili set osmiminutovou peckou Wakin On A Pretty Day, úvodním trackem aktuálního alba.
Celkově večer zazněla dobrá polovina této nahrávky a bylo poznat, že její zvuk se od předešlých trochu liší. Do celého konceptu živého hraní ale zapadala a v podstatě nešlo ani o rozlišování nového a starého, jako spíše o krásu různorodého pojetí rocku. Ať už to byl melodický středoproudý rock, akustický se španělkou, nebo noisový nářez, vždy se člověk skvěle bavil. I v projevu hlasovém se dá u muzikanta nalézt několik poloh, které svým nihilistickým přístupem dokáže Kurt zpoza svých dlouhých vlasů, kdy na něj vidí diváci pouze z jednoho úhlu, výtečně prezentovat. Na své si tak přijdou fanoušci recitálu Boba Dylana i příznivci punkových štěků a výkřiků. Melodickou složku představila kapela nejlépe hned v úvodu, u zmiňovaného singlu a následující Jesus Fever, hitu ze dva roky staré Smoke Ring For My Halo. Odvrácená strana vykrystalizovala v poupravené verzi skladby Ghost Town a svižné Freak Train, k níž kytarista Jesse Trbovich jedinkrát využil svého saxofonu.
Na druhou stranu, zřejmě ne každý byl z večerního představení tak nadšený. Několik jedinců pravidelně odbíhávalo k zadnímu baru a v slušně zaplněném prostoru před pódiem tak vznikala menší prázdná místa. Ti ostatní dostali slušnou dávku poctivého rocku reprezentujícího to nejlepší na americké scéně. A lehce lze uvěřit, že by Kurt uspěl i na velkém pódiu před desetitisícovým davem. Ale tady nejsme v USA, takže zpět do klubu.
Těžko lze pochopit instalovanou LED stěnu, která byla během vystoupení naprosto zbytečná. Navíc se jakési levitující vyleštěné citrony nebo čistě zelená plocha k písním nehodily a jejich občasné zařazení působilo jako nepovedený žert. Nakolik je artwork k letošní desce povedený, tento vizuál mohl zůstat opomenut.
Druhá návštěva filadelfského barda dopadla skvěle i díky novému materiálu, který v živé podobě Violators v žádném případě nenarušovali. Kdo by si chtěl zpříjemnit chvilky poslechu poctivou muzikou, lze Kurt Vilea doporučit. Rock 'n' roll nemusí být pouze o drogách a sexu (i když nějaké ta láhev se na pódiu objevila), ani nemusíte dopadnout jako jiný, známější jmenovec a klidně si můžete užívat rodinného života a dělat, co vás baví.
text: Ondřej Bambas, foto: Karolína Cermanová
0,00
čtenáři
hlasuj