Banner
Banner

Newsletter

Banner

Gay pop aneb Láska je láska

Ne snad, že bychom "obyčejného" heterosexuála museli hledat přímo se svíčkou, ale gayové, lesbičky nebo bisexuálové tvoří v pop music větší procento, než by si prudérnější z nás dovolili odhadovat. Čím jsou hudebně jiní či lepší?

andy"Andy Warhol byl gay jako poleno"V duchu uvolnění druhdy ocelově křesťanských etických tabu i oni sami sebe, s nemalou dávkou sžíravé ironie a teatrálního sebemrskačství, často nazývají na tvrdo "queers" – teplouši. Philip Brett a Elizabeth Wood sepsali na téma Lesbian And Gay Music množství populárně vědeckých publikací, postihujících tento fenomén ruku v ruce s obecnou historií umění, my přece jen zůstaňme nohama pevněji v přítomnosti, byť by bylo zajímavé sledovat stopy bisexuálních entertainerů až někam k předválečným berlínským kabaretům nebo strip-klubům v New Yorku a Chicagu.

AIDS, ZWEI, DREI
I tak je jasné, že umění, a mezi ně blahovolně pop music zahrňme, se gayi, lesbičkami či "alespoň" osobnostmi s nejasně vyhraněnou sexuální orientací jen hemží. Samozřejmě, že v celé šíři – od intimně bolavých výpovědí klubových zpěvaček přes líbající se policajty ve videoklipu Marilyn Mansona až po vyzývavé pochody transvestitů na berlínské Love Parade do beatů techna. Je to chaos – byť mnohdy jen zdánlivý.

Ještě před pár desetiletími by "coming out" (tehdy jakési veřejné přiznání sexuální orientace) nebyl v umění možný, byť bylo právě tak veřejným tajemstvím, že třeba perkusistka Vicki Randle je lesba jako vyšitá a Andy Warhol gay jako poleno. Dodnes jsou USA i Británie, o zbytku Evropy nemluvě, ve své podstatě silně homofobní. Osvětová činnost mnohých specializovaných sdružení, stejně jako znatelné uvolnění hlavního proudu křesťansko-demokratických kodexů morálky v důsledku sílících tlaků ze strany lidsko-právního uvědomění a identity, mají za následek jediné logické vyústění. To zní blahosklonně: "Jsou to přece taky lidé... I když zvláštní", tento dovětek si heterosexuál málokdy odpustí.

joanjettJoan Jett musela s přiznáním počkatUž ovšem (naštěstí) málokdy dodává, že jsou navíc "nemocní". Myšleno z podstaty "diagnózy", nikoli fakticky, protože hrozba AIDS se týká promiskuitních homosexuálů stále ještě v podstatně větší míře. U vědomí takto omezeného, homofobního akceptování homosexuálů ze strany "zdravé společnosti", se queers samozřejmě brání. Někdy až příliš okatě, provokativně, prostě přehnaně.

Populární hudba se totiž stále navenek tváří jako heterosexuální teritorium a proto musely některé zpěvačky, jako třeba Joan Jett nebo Neneh Cherry počkat se svým "přiznáním" až na chvíli, kdy byly natolik populární, že jim jejich sexuální orientace u fanoušků či kritiky nemohla výrazněji uškodit. O to hůř se s veřejným postojem k homosexualitě vyrovnávali chlapi – rockeři. Michael Stipe z R.E.M., Rob Halford (Judas Priest) nebo dokonce (slyšíte ten homofobní vykřičník?) Pete Townshend z The Who by mohli vyprávět.

TUTI FRUTI
Homofobie (tedy otevřená nesnášenlivost vůči bisexuálům) má různé podoby a její intenzita kolísá v rámci toho kterého žánru. V tvrdém rocku (Rob Halford budiž jednou z nejviditelnějších výjimek), v syrovém rhythm and blues přelomu 60. a 70. let, heavy metalu nebo country působilo vždy mizivé procento gayů a lesbiček. Některé interpretky (třeba Bete Midler nebo Diana Ross) přesto patří do lesbické kultury díky své popularitě ze strany bisexuálů než kvůli vlastní sexualitě či obsahu svých písní. A o největších divách-subretách typu Cher nebo Madonny, které jsou populárním zdrojem transvestitních imitací či přímo zbožnění, ani nemluvě. A Freddie Mercury? To je absolutně samostatná kapitola.

Řada osobností, jako právě Madonna nebo David Bowie či Marilyn Manson koketují s tzv. androgynií, stylizovanou pohlavní obojetností, ale jen potud, pokud je pro ně sdostatek inspirativní a umělecky atraktivní, nejedná se o jejich sexuální přirozenost. Jiní, jako třeba Prince, přímo postavili svou image na dráždivé sexuální nejednoznačnosti. Poté nastávají očekávané paradoxy, jako třeba když Sinéad O'Connor v roce 2001 veřejně deklarovala svou lesbickou orientaci (o bisexualitě nemluvila), aby se o pár měsíců později vdala. Za reportéra – chlapa jako z čítanky.

boygeorgeBoy George byl v čele generace gayů v 80. letechA pak jsou ti, kteří o popularitu uvnitř bisexuální komunity příliš nestojí, ale to je tak všechno, co pro to mohou udělat. Když Grammy oceněné duo lesbiček z Atlanty Indigo Girls zařadilo na album Rites Of Passage (1992) coververzi Marka Knopflera Romeo And Juliet, stala se záhy ze songu lesbická hymna. Stejně tak je ódou na homosexuály, transvestity a hustlery všeho druhu skladba Walk On The Wild Side. Její autor Lou Reed ovšem ne náhodou patří do podhoubí pra-glam-rocku, stejně jako Warhol nebo Bowie.

SEX JAKO EXPERIMENT
Beze stopy uštěpačnosti je to především pop a jeho stylové variace, v němž je hnízdo gayů a lesbiček nejhlubší a nejteplejší. Britská zpěvačka Dusty Springfield tvrdí: "Beru život jako experiment, což se týká i sexu..."

Elton John, jeden že symbolů gay popu, uvedl již beztak veřejné tajemství na pravou míru v roce 1976, aby o 8 let později šokoval své příznivce sňatkem s ženou a korunu všemu nasadil duetem s homofobikem par excellence Eminemem při ceremoniálu Grammy před čtyřmi lety. Dnes je Elton v  branži hotový gay prominent.

S nástupem new wave začátkem 80. let se vyrojila další generace gayů, v čele s Boy Georgem a jeho Culture Club, Wham! S Georgem Michaelem, Pet Shop Boys, Erasure, Jimmy Sommervillem, Bronski Beat nebo Frankie Goes To Hollywood a dalších showmanů, pro které skýtal synthie-pop a novoromantismus možnost umělecké realizace v kontextu vlastní sexuality. Ruku v ruce s pronikáním nepokryté bisexuality do mainstreamu se stejnou měrou hromadily i skandály, které však – jak je v showbyznysu zvykem jen posilovaly popularitu těchto kapel a performerů.

Morrissey, tehdy ještě předák The Smiths. Prohlásil: "Odmítám škatulkovat termíny jako hetero-, bi- nebo homosexualita. Každý má stejné sexuální potřeby, lidé mají své přirozené sexuální instinkty, předpona nerozhoduje."

johnELTON JOHN
Kdo by neznal paruky, groteskní brýle a úchylné kostýmy váženého Sira. O jeho orientaci se vědělo už v době, kdy si mnozí ani v nejbláznivějších snech nemysleli, že by se kdy mohli dočkat svého svobodného coming outu.

Jeden z nejúspěšnějších zpěváků a skladatelů všech dob. Narozen jako Reginald Kenneth Dwight objevil své alter ego v textaři Berniem Taupinovi, s nímž exceloval na přelomu 60. a 70. let, od té doby se posouval stále více k mainstreamu, aby zavzlykal i na pohřbu Lady Di. Angažuje se v různých charitách, před dvěma lety namluvil kritikou oceněný dokument Pandemie: Tváří v tvář AIDS pro televizi HBO. Často bývá terčem posměchu mladší generace, třeba mačo Eminem na něm onehdy nenechal nitku suchou, aby se však strýčkovi Eltonovi posléze omluvil, střihl si s ním dokonce duet na Grammy v roce 2001.


106357-melissa_etheridge_617MELISSA ETHERIDGE
Ani před, ani po veřejném coming outu nenapsala rodačka z Kansasu jedinou lesbickou píseň, byť se o skrytých referencích a podtextech v jejím díle spekulovalo již delší dobu (např. název jednoho z jejích alb – Yes I Am). Navenek její manažer a bibliograf Chris Nickson kvákal stylem "Její hudba hovoří ke všem, je to otázka srdce, citu a lásky, nikoli sexuality..."

Sama Melissa však nedávno prohlásila, že měla lesbické kontakty, ať již fyzické či umělecké, od samého začátku kariéry v roce 1986, kdy odjela na zkušenou do Los Angeles, kde posléze prorazila jako sólová zpěvačka.


1freddie-mercury-431x300FREDDIE MERCURY
Princ rockových gayů, bezuzdný hedonik, bonviván, hazardér a skvostný pěvec a lídr Queen, jehož smrt v listopadu 1991 (to už žil hlavně se svým přítelem a zahradníkem Jimem Hutonem) mocně zasáhla nejen hudební homosexuální kruhy. Hrozba AIDS tu víceméně poprvé rozšklebila svou smrtelnou tvář a kosa viru HIV  zasekla své ostří do nejvyšších pater celebritní sexuální nevázanosti. Farrokh Bulsara, rodák ze Zanzibaru, se nikdy netajil svou orientací, stal se však díky své divoké nezdrženlivosti a promiskuitě symbolem tragické spirály, do níž se nemusí, ale může gay dostat. Je zajímavé, že Freddie až do roku 1980 žil s Mary Austin a patřil mezi ty, kteří ať již formálním manželstvím či alespoň přátelským vztahem se ženou kamuflovali na veřejnosti pravé stav věci...

162584-michael-stipeMICHAEL STIPE
Již přes dvacet let stojí jako skladatel, textař  a frontman v čele R.E.M. Nerad se baví o svém soukromí, už před 15 lety horko těžko dementoval zprávy o tom, že je HIV pozitivní. V roce 2001 se ovšem otevřeně identifikoval s homosexuální komunitou a sám se označil za "queer artist". "Mám teď hluboký vztah s jedním okouzlujícím mužem," svěřil se časopisu Time. Konkrétní jméno nepadlo.







georgemichaelGEORGE MICHAEL
I když si zpěvák udělal jméno už v roce 1980 jako polovina gay-dua Wham!, jeho pravá sexuální orientace byla pro dalších téměř 30 let nejasná. Až 7. dubna 1998 byl zatčen na parkovišti v Beverly Hills kvůli údajným oplzlostem na veřejných záchodcích a poté se otevřeně k homosexualitě přiznal. Londýnský rodák s řecko-kyperskou krví Georgios Kyriakos Panayiotou poté sarkasticky popsal svůj boj s médii v klipu Outside, když dávno předtím zabodoval rovněž průkazně nazvaným singlem I Want Your Sex a v dubnu 1992 famózně a navýsost symbolicky zazpíval se zbytkem Queen na tryzně Freddieho Mercuryho. Když o rok později zemřel na AIDS jeden z jeho milenců, brazilský výtvarník Anselmo Feleppa, přiznal se v panice se svou orientací konečně i rodičům, kteří to vše dosud brali jako mediální výmysly.

bowieDAVID BOWIE
"Samozřejmě, že jsem gay – vždycky jsem byl a budu," vyznal se David Robert Jones, zvaný též Dáma, chladnokrevně v roce 1972 zkoprnělému Melody Makeru. V té době byla Velká Británie silně homofobní, ovšem věčný provokatér Bowie věděl, jak si tímto flirtem zajistit pozornost. "No, možná nejsem gay v pravém slova smyslu, ale bisexuál," mírnil se o čtyři roky později v rozhovoru pro Playboy. To už byl mediální ikonou a lídrem glamrocku, tak populární mezi tehdejší ať už explicitně či transvestitní komunitou. Umělecký chameleon rád teatrálně provokoval, popularitě gayů a lesbiček se nebránil, naopak ji sám přiživoval: ať už šokujícími převleky, artistními pseudonymy či spoluprací s gay-hercem Lindsayem Kempem. Bowieho tehdejší manažer Ken Pitt promptně zařídil článek v tehdy jediném britském homosexuálním plátku Jeremy a spustila se lavina. Bowie se smál na začátku, uprostřed i nakonec. Jako vždy. Vždyť je spokojeně ženatý s modelkou Iman.

anidiANI DI FRANCO
Kdysi nazvali rodačku z Buffala a nositelku Grammy statečnou akusticko-punkovou feministkou. Debut No So Soft vydala v roce 1991 a už tehdy bez skrupulí hlásala svoji bisexualitu. Několikrát sestavila kapelu, ale vždycky se raději vracela k modelu "udělej si sama". Má moře příznivců jak mezi lesbičkami tak gayi, v rozhovorech i textech ostře akcentuje sociální spravedlnost a nezadatelné právo nezpochybnitelné identity každého člověka.








rob-halfordGAY ROCK
Rob Halford, předák birminghamských ocelářů Judas Priest a zpěvačka Skin, někdejší tvůrčí epicentrum Skunk Anansie, patří mezi nejznámější "jinak orientované" ve stylu, který je ze samé podstaty, ale víceméně pouze papírově, předurčen svalnatým Rambům a drsným čarodějnicím. Samostatnou kapitolou byla Janis Joplin – ale ta byla celý život tak nalitá, že nějaké maskulinní nebo feministické rozeznávání sexuálních objektů bylo evidentně nad její síly.

GAY PUNK
I tento styl, v němž dominují vzteklí hoši, vyprodukoval několik lesbických kapel – L7, Tribe 8 nebo Le Tigre. Až na výjimky byly ovšem tak nedůležité a lokální, že "čistý" štít punku jako mužské humpolácké zábavy dramatičtěji "nepošpinily".

GAY TOP 10
1. Frankie Goes To Hollywood
Relax (1984)
Holly Johnson a spol. kralovali disco osmdesátkám. Image homosexuálů podpořili nejintenzivněji kontroverzním videoklipem ke svému největšímu hitu. Byl zakázán, a tak se musel točit alternativní materiál. Zpěvák se o pět let později připomněl singlem Americanos. V dubnu 1993 oznámil, že je HIV pozitivní, v předtuše smrti sepsal autobiografii A Bone In My Flute a místo zpěvu se oddal malířství.

2. George Michael
Outside (1998)
Šokantní klip, v němž sarkasticky (v policajtské uniformě) komentoval svůj boj s nepřejícími médii. Skladba vznikla bezprostředně poté, co byl za skandálních okolností zatčen pro obscénní chování před veřejným WC v LA.

3. Pet Shop Boys feat. Dusty Springfield
What Have I Done To Deserve This (1987)
Neil Tennant a Chris Lowe se dali dohromady v roce 1981 v Londýně a o šest let později zazářili albem Actually. To obsahovalo nejen Tennantův duet s lesbičkou Dusty Springfield, ale i největší hit jejich kariéry It's A Sin.

4. Wham!
Wake Me Up Before You Go Go (1984)
Znovu George Michael, tentokrát mnohem dříve s Andym Ridgeleym jako bezstarostné duo Wham! V první hitu z debutu Fantastic.

5. Erasure
Lay All Your Love On Me (1992)
Dance-pop jako sofistikovanější podoba diska a svérázná gay pocta švédské čtveřici ABBA. Šlo o monstrhit kapely, kterou kdysi na troskách Yazoo založil Vince Clarke z Depeche Mode. Poté přepustil otěže hlavně Andymu Bellovi, který v letošním roce ohlásil comeback v podobě alba Nightbird. A jen tak mezi řečí poznamenal, že už od roku 1998 je HIV pozitivní.

6. Baccara
Yes Sir, I Can Boogie (1977)
Nejprodávanější singl v Evropě a jeden ze symbolů diskomódy mělo tehdy na svědomí španělské duo Maria Mandola a Mate Mateus. Dvojice poté zabodovala ještě šlágrem Sorry, I'm A Lady a to bylo vše.

7. Amanda Lear
Follow Me (1978)
Dnes čtyřiašedesátiletá rodačka z Hongkongu s chlapským basem nejdříve postála coby modelka na obal jednoho z alb Roxy Music, pak jí transsexuální image vybrousil David Bowie. Úspěchy měla především v Německu v éře diska 70. let. Byla to ženská, nebo chlap? To už se možná nikdy nedozvíme...

8. Grace Jones
Slave To The Rhythm (1985)
Třiapadesátiletá tygřice z Jamajky dnes už jen vzpomíná, jak pro ni psal a produkoval Trevor Horn (právě Slave To The Rhythm) a jak si zahrála po Arnieho boku v Conanu Ničitelovi (1984). Její znělý sonorní témbr ala Shirley Bassey je ovšem dodnes z nahrávek nepřeslechnutelný a dráždí a provokuje jako kdysi.

9. Soft Cell
Tainted Love (1981)
Marc Almond naordinoval na úsvitu kariéry svým Soft Cell coververzi Glorie Jones z roku 1964, aby si tutéž skladbu o dvacet let později vzal do repertoáru i teatrální hermafrodit Marilyn Manson. Což je více než transparentní vysvědčení této bisexuální hymny.

10. Diana Ross
I'm Coming Out (1980)
Co dodat? Možná "nuff said" – jak říkají ti, jimž je angličtina mateřštinou.

text a foto: EMI, Sony Music, Universal, archiv