Vydáno 07.09.2017 | autor: Josef Martínek
Prvním zcela autorským singlem Nádech překvapil na začátku září svoje fanoušky písničkář Voxel. Inspiraci mu přinesl zážitek z přechodu přes žhavé uhlíky. Na podzim ho čeká turné s cimbálovou muzikou, kterým by rád na koncerty přilákal i starší publikum. "Převážně budeme hrát moje písničky, ale zařadíme i krátké lidové pásmo," slibuje.
Voxel interview: K psaní textů potřebuji nějaký konkrétní impuls
Tvůj nový singl Nádech je poprvé kompletně autorský. Co tě dovedlo k tomu, aby sis kromě hudby začal psát i vlastní texty?
Zjistil jsem, že se točím ve spirále, protože se často v životě vracím k už známému, jen jsem o poznání dál, o hodně zkušeností bohatší. Ve třinácti letech jsem měl kapelu Burnout, kde jsem dělal hudbu i psal anglické texty a bavilo mě to. Ale když jsem začal fungovat sólově jako Voxel a mohl oslovit lidi napříč republikou, trochu jsem se textování zalekl. Určitě jsem chtěl zpívat česky, ale v té době jsem psal krátké básničky, které byly hodně depresivní, a bál jsem se je prezentovat, nekorespondovaly s mojí hudbou.
Na první album jsem autorsky přispěl minimálně, to druhé už bylo z většiny opravdu moje, jen texty mi psal Pokáč. A v posledním roce jsem začal cítit jakousi vnitřní stagnaci, ani ne z hlediska koncertů, které mě vždy nabijejí energií, ale spíš z hlediska tvorby, potřeboval jsem mít zase šanci se nechat inspirovat. Dva roky po sobě jsem jel 180 koncertů ročně a při takovém zápřahu člověk nemá šanci ještě něco tvořit. Letos jsem si dal trochu oddychu, abych zjistil, po
čem moje srdce opravdu prahne. Myslím, že je důležité být k sobě opravdu upřímný a ujasnit si, co chci, i přes všechny "ale".
A po čem tedy tvoje srdce prahne?
Byl bych šťastný, kdybych se mohl prezentovat písněmi, které jsem opravdu vytvořil já. Jsem rád, že mě v tom podpořil Pokáč, který mi psal texty na předchozích deskách. Vnímám to zároveň jako logické vyústění toho, že on se úspěšně rozjel na své sólové dráze, což si opravdu zaslouží a mám z toho radost. Líbí se mi, jak bychom vlastně jeden bez druhého ani nebyli. Svoje texty mu posílám alespoň ke korektuře a občas mi jeho poznámky pomohou.
Bylo pro tebe psaní prvních českých textů hodně obtížné?
Ze začátku ano, jakmile si člověk skládá hudbu i píše text, už nemá od písničky odstup. Na druhou stranu ale může být stoprocentně autentický a to je to, čeho jsem chtěl dosáhnout. A třeba u singlu Nádech z toho mám opravdu dobrý pocit. Zjistil jsem, že k psaní potřebuji nějaký konkrétní impuls, v tomto případě to byl přechod přes žhavé uhlíky, který jsem absolvoval se svou ženou. Například píseň Já to mám jinak, kterou rád hraji na koncertech, jsem napsal na pláži během dovolené, kdy jsem se cítil mizerně a moje žena mi metodou RUŠ, kterou se oba zabýváme, pomohla si v sobě určité věci vyřešit. Pak mi bylo úžasně a písnička ze mě vypadla během deseti minut, hudba i text.
Čím pro tebe byl přechod přes žhavé uhlíky tak inspirativní, co to člověku dá?
Když jsem je přešel poprvé, byl jsem v euforii, kolem ohně se tančilo, bubnovalo. Šlo o opravdu krásný zážitek, který mohu všem doporučit. Uvědomění si toho, že naše tělo tohle zvládne, člověku dodá odvahu a pak zjistí, že vlastně nemusí chodit k lékaři, nemusí se cpát prášky. V noci jsme se ženou zalehli do spacáku a začal jsem cítit, jak mi otékají nohy. Byla to šílená bolest, myslel jsem, že snad budu muset zavolat záchranku nebo je něčím nastříkat. Pak jsem si ale uvědomil, že by to bylo proti tomu, proč jsem do toho šel, a řekl si, že tu bolest musím vydržet. Usnul jsem a když jsem se ráno probudil, na nohách vůbec nic nebylo. Beru to jako zkoušku, kterou jsem zvládnul. Dřív jsem se totiž bál bolesti a tím zážitkem jsem to zlomil. Když jsem pak přešel uhlíky podruhé, v noci už mě nic nebolelo, naopak mi energie příjemně proudila celým tělem.
foto: Tomáš Vlach
Co bys doporučil někomu, kdo se na podobný přechod chystá?
Přecházel jsem je dvakrát, důležitý je respekt k ohni a zároveň si uvědomit vlastní sílu. Někdy se stává, že člověk 13x přejde bez problémů, a pak si najednou počtrnácté spálí nohy, protože k tomu živlu ztratí respekt, bere to jako samozřejmost. Také je třeba, aby do toho člověk šel i s tím, že se může spálit, nebát se bolesti.
LIVE: Co sedne Voxelovi a Pokáčovi? Společné hraní a žádné přetvářky
Budeš před žhavé uhlík přecházet i v připravovaném klipu?
Rád bych. Nevím, zda to bude možné zorganizovat, co na to řeknou lidé, kteří to připravují. Klip by mi měl režírovat Jordan Haj a doufám, že ho fanoušci uvidí někdy v říjnu.
Zvukové efekty v singlu jsi nahrával "na pusu", nejsou tam žádné samply. Jak jsi k tomuto kroku došel?
Singl produkoval Dalibor Cidlinský, se kterým jsem dělal svou první desku, takže jsme zase u té spirály (smích). Měl jsem už předem jasný záměr, jak má song znít, proto to odsýpalo a za večer jsme měli hotovo. Původně jsme do singlu přidávali připravené počítačové zvuky (beat, luskání, kopák), ale pak jsem Daliborovi pusou předvedl zvuk, jaký bych tam chtěl. Řekl, ať ho nahraju, a nakonec jsme to i použili, nahráli další zvuky a všechny původní vymazali. Zjistili jsme, že to zní na ucho mnohem příjemněji než samply, ne tak agresivně. Přijde mi, že když člověk přidá do nahrávky nějaký vlastní zvuk, je to hned slyšet, všímám si toho i u svých oblíbených zahraničních interpretů, například Eda Sheerana.
Voxel interview: Člověk zvládne úplně všechno, pokud tomu uvěří
O jakých tématech chceš teď zpívat?
Uvědomil jsem si, že spousta mých písní je inspirovaných vztahem k mé ženě. Někdo může namítnout, že vztahová témata jsou už mnohokrát omletá, ale o čem jiném by měl člověk psát než o tom, co doopravdy prožívá? Nedávno jsem začal spontánně psát písničku o svém synovi, když jsme byli na dovolené a já se díval, jak spal. Právě z takových zdánlivě úplně běžných situací přicházejí impulsy a nápady. Důležitým tématem je u mě stále také sebeobjevování.
Chystáš singl s cimbálovou muzikou, se kterou tě čeká podzimní PopFolklor Tour. Co nám o písni prozradíš?
Za pár dní jdeme do studia, po dlouhé době budu nahrávat s dalšími hudebníky, a dokonce jich bude hned sedm. Jde o písničku Ať se plní sál, kterou často hraji na koncertech, většinou na začátku. Má takový cikánský nádech. Chtěl bych, aby to byla také pozvánka na turné, protože jsem zjistil, že zatímco na Moravě má cimbálovka velkou tradici, zbytek republiky moc neví, co to vůbec je.
Budete na turné hrát jen tvoje písničky, nebo zařadíte i nějaké lidovky? A co můžeš o konceptu koncertů prozradit?
Převážně to budou moje písničky, ale zařadíme i krátké lidové pásmo. Snažili jsme se vybrat lidovky, které jsou známé, ale nejsou až tak zprofanované. Vínečko bílé tedy určitě nebude. (smích) K turné máme vymyšlený speciální koncept, grafiku, domluvili jsme spolupráci s Velkými Pavlovicemi a budeme nabízet ty nejlepší vína z Moravy. Se svou ženou bychom rádi připravili tematický merch, ať si mohou návštěvníci i něco zajímavého odnést jako památku. Všechny koncerty z turné budou na stání, aby si lidi mohli i zatančit.
Budeš některý koncert nahrávat?
Plánuji to, nejspíš budu nahrávat koncert v Brně. Je to takové centrum folklóru, takže věřím, že by tam turné mohlo pořádně zafungovat.
Jaké máš plány na příští rok?
Koncepty turné mám už vymyšlené asi na pět let dopředu. Rád bych každý rok udělal něco speciálního, jako byla třeba loňská Tour, co sedne s Pokáčem nebo jako bude právě nadcházející turné s cimbálovkou. Hodně by mě například lákalo udělat turné po jeskyních. Je u nás asi sedm zajímavých jeskyň, kde by se takové koncerty daly udělat. Žiju teď těmito koncepty a kontrasty, což mě opravdu naplňuje a baví.
Témata: Voxel, Nádech, PopFolklor Tour
